HMS Erebus: Porovnání verzí
Z Franklinova expedice
m (název oddílu) |
(obsáhlejší rozšíření, zdaleka nejsme hotovi...) |
||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
[[Bombové lodě|Bombová loď]] třídy Hecla '''HMS Erebus''' byla navržena sirem Henry Peakem a postavena pro britské Královské námořnictvo v loděnicích v Pembroke ve Walesu v roce 1826. | [[Bombové lodě|Bombová loď]] třídy Hecla '''''HMS Erebus''''' byla navržena sirem Henry Peakem (sic! :-) ) a postavena pro britské Královské námořnictvo v loděnicích v Pembroke ve Walesu v roce 1826. Její jméno pochází od boha věčné tmy Ereba (latinsky Erebus), <ref>[http://cs.wikipedia.org/wiki/Erebos Erebos, Wikipedie]</ref> jehož jménem se nazývá i nejhlubší a nejtemnější oblast podsvětí v řecké mytologii. | ||
''Erebus'' byl vyzbrojen dvěma hmoždíři ráže 13 a 10 palců a deseti děly. <ref>[http://en.wikipedia.org/wiki/HMS_Erebus_(1826) HMS Erebus (1826), Wikipedia]</ref> | |||
==Služba jako bombová loď== | |||
O osudech Erebus od spuštění na vodu v roce 1826 po jeho přidělení k antarktické expedici Jamese Rosse mi zatím není mnoho známo. Anglická wikipedie uvádí, že k Antarktidě byl Erebus vyslán "po dvouleté službě ve Středozemním moři", což ovšem nevysvětluje jeho osudy během zbylých 10 či 11 let. | |||
==Antarktická expedice== | |||
V letech '''1839''' až '''1843''' byl ''Erebus'' - již jako výzkumná loď - vlajkovým plavidlem britské antarktické expedice pod velením Sira [[James Clark Ross|Jamese Clarka Rossa]] (druhou lodí této expedice byl ''[[Terror]]'', kterému velel kapitán [[Francis Rawdon Moira Crozier]]). <ref>[http://en.wikipedia.org/wiki/James_Clark_Ross James Clark Ross, Wikipedia]</ref> | |||
==Přípravy na Franklinovu expedici== | |||
V roce '''1845''' byl ''Erebus'' v rámci příprav na Franklinovu expedici vybaven parním strojem a zesílen jeho trup ocelovými pláty. <ref>[http://en.wikipedia.org/wiki/HMS_Erebus_(1826) HMS Erebus (1826), Wikipedia]</ref> | |||
Přípravy ''Erebusu'' a ''Terroru'' na plavbu [[Severozápadní průjezd|Severozápadním průjezdem]] začaly 8. února 1845, kdy byly lodě odtaženy z Sheerness do [[Woolwich]]e, kde je krátce poté obhlédl [[John Franklin]] v doprovodu Jamese Clarka Rosse. (Franklin byl jmenován velitelem expedice 7. února a zjevně neztrácel čas.) K této dvojici se záhy připojil i budoucí kapitán Terroru Francis Crozier, který se ubytoval spolu s J. C. Rossem v Blackheathu na adrese 2 Eliot Place. <ref>Richard J. Cyriax: [[Sir John Franklin's Last Arctic Expedition]] (1939), s. 38</ref> | |||
Obě lodě se vrátily z Rossovy výpravy ve "výborném stavu", takže práce se zaměřily spíše na vylepšení než na opravy. Příď a boky do vzdálenosti 20 stop (cca 6 metrů) od přídě byly pobity kovovými pláty pro zvýšení odolnosti vůči ledu. Do kabin bylo instalováno horkovodní topení. Lodě měly trup natřený na černo, bílé stěžně a žluté "weather works" (?). | |||
==Franklinova expedice== | |||
''Erebus'' a ''Terror'' vypluly z Anglie '''19. května 1845''' a naposledy byly bělochy spatřeny '''koncem srpna 1845''' v Baffinově zátoce u Grónska. '''Zimu 1845/46''' podle zpráv Franklinovy expedice i podle nálezů záchranných výprav strávily obě lodě u Beecheyho ostrova. | |||
Podle [[Zprávy na Ostrově krále Viléma|zprávy]] zanechané Crozierem a Fitzjamesem na Ostrově krále Viléma obě lodě uvízly v ledu 28. května 1847 v poloze 70°5' s. š. a 98°23' z. d. a byly svými posádkami opuštěny (přesný důvod opuštění a stav lodí v oné době není znám) 22. dubna 1848 v poloze 5 leguí (cca 28 km) severoseverozápadně od bodu o souřadnicích 69°37'42" s. š. a 98°41' z. d. | |||
==Pátrání po lodích Franklinovy expedice== | |||
==Nález vraku== | |||
Prozatím viz článek [[První nalezená Franklinova loď]]. | |||
==Další informace== | ==Další informace== | ||
| Řádek 5: | Řádek 34: | ||
{{Infozdroj|uk|http://www.pdavis.nl/ShowShip.php?id=1406|Mid-Victorian RN vessel HMS Erebus|stručný přehled kariéry této lodě|21.12.2013}} | {{Infozdroj|uk|http://www.pdavis.nl/ShowShip.php?id=1406|Mid-Victorian RN vessel HMS Erebus|stručný přehled kariéry této lodě|21.12.2013}} | ||
{{Infozdroj|cz|http://olodich.blog.cz/0710/erebus-1845 Erebus 1845|stručný popis konstrukce a kariéry této lodě v češtině|26.10.2014}} | {{Infozdroj|cz|http://olodich.blog.cz/0710/erebus-1845 Erebus 1845|stručný popis konstrukce a kariéry této lodě v češtině|26.10.2014}} | ||
{{Infozdroj|uk|http://www.coolantarctica.com/Antarctica%20fact%20file/History/antarctic_ships/erebus_terror_antarctica.htm|Erebus and Terror | |||
The Antarctic Expedition 1839-1843, James Clark Ross|Popis Erebusu a Terroru a antarktické výpravy Jamese Rose|4.11.2014}} | |||
==Zdroje a poznámky== | |||
<references/> | |||
[[Kategorie:Lodě Franklinovy expedice]] | [[Kategorie:Lodě Franklinovy expedice]] | ||
Verze z 9. 11. 2014, 22:17
Bombová loď třídy Hecla HMS Erebus byla navržena sirem Henry Peakem (sic! :-) ) a postavena pro britské Královské námořnictvo v loděnicích v Pembroke ve Walesu v roce 1826. Její jméno pochází od boha věčné tmy Ereba (latinsky Erebus), [1] jehož jménem se nazývá i nejhlubší a nejtemnější oblast podsvětí v řecké mytologii.
Erebus byl vyzbrojen dvěma hmoždíři ráže 13 a 10 palců a deseti děly. [2]
Služba jako bombová loď
O osudech Erebus od spuštění na vodu v roce 1826 po jeho přidělení k antarktické expedici Jamese Rosse mi zatím není mnoho známo. Anglická wikipedie uvádí, že k Antarktidě byl Erebus vyslán "po dvouleté službě ve Středozemním moři", což ovšem nevysvětluje jeho osudy během zbylých 10 či 11 let.
Antarktická expedice
V letech 1839 až 1843 byl Erebus - již jako výzkumná loď - vlajkovým plavidlem britské antarktické expedice pod velením Sira Jamese Clarka Rossa (druhou lodí této expedice byl Terror, kterému velel kapitán Francis Rawdon Moira Crozier). [3]
Přípravy na Franklinovu expedici
V roce 1845 byl Erebus v rámci příprav na Franklinovu expedici vybaven parním strojem a zesílen jeho trup ocelovými pláty. [4]
Přípravy Erebusu a Terroru na plavbu Severozápadním průjezdem začaly 8. února 1845, kdy byly lodě odtaženy z Sheerness do Woolwiche, kde je krátce poté obhlédl John Franklin v doprovodu Jamese Clarka Rosse. (Franklin byl jmenován velitelem expedice 7. února a zjevně neztrácel čas.) K této dvojici se záhy připojil i budoucí kapitán Terroru Francis Crozier, který se ubytoval spolu s J. C. Rossem v Blackheathu na adrese 2 Eliot Place. [5]
Obě lodě se vrátily z Rossovy výpravy ve "výborném stavu", takže práce se zaměřily spíše na vylepšení než na opravy. Příď a boky do vzdálenosti 20 stop (cca 6 metrů) od přídě byly pobity kovovými pláty pro zvýšení odolnosti vůči ledu. Do kabin bylo instalováno horkovodní topení. Lodě měly trup natřený na černo, bílé stěžně a žluté "weather works" (?).
Franklinova expedice
Erebus a Terror vypluly z Anglie 19. května 1845 a naposledy byly bělochy spatřeny koncem srpna 1845 v Baffinově zátoce u Grónska. Zimu 1845/46 podle zpráv Franklinovy expedice i podle nálezů záchranných výprav strávily obě lodě u Beecheyho ostrova.
Podle zprávy zanechané Crozierem a Fitzjamesem na Ostrově krále Viléma obě lodě uvízly v ledu 28. května 1847 v poloze 70°5' s. š. a 98°23' z. d. a byly svými posádkami opuštěny (přesný důvod opuštění a stav lodí v oné době není znám) 22. dubna 1848 v poloze 5 leguí (cca 28 km) severoseverozápadně od bodu o souřadnicích 69°37'42" s. š. a 98°41' z. d.
Pátrání po lodích Franklinovy expedice
Nález vraku
Prozatím viz článek První nalezená Franklinova loď.
Další informace
HMS Erebus (1826) - článek na anglické wikipedii (revize 7.5.2012)- Mid-Victorian RN vessel HMS Erebus - stručný přehled kariéry této lodě (revize 21.12.2013)
Erebus 1845 stručný popis konstrukce a kariéry této lodě v češtině - 26.10.2014 (revize {{{5}}})- [http://www.coolantarctica.com/Antarctica%20fact%20file/History/antarctic_ships/erebus_terror_antarctica.htm Erebus and Terror
The Antarctic Expedition 1839-1843, James Clark Ross] - Popis Erebusu a Terroru a antarktické výpravy Jamese Rose (revize 4.11.2014)
Zdroje a poznámky
- ↑ Erebos, Wikipedie
- ↑ HMS Erebus (1826), Wikipedia
- ↑ James Clark Ross, Wikipedia
- ↑ HMS Erebus (1826), Wikipedia
- ↑ Richard J. Cyriax: Sir John Franklin's Last Arctic Expedition (1939), s. 38