HMS Erebus

Z Ztracená Franklinova expedice
Verze z 12. 5. 2019, 21:26, kterou vytvořil Radouch (diskuse | příspěvky) (Antarktická expedice: Průběh podrobněji na HMS Terror)
Přejít na: navigace, hledání

Bombová loď třídy Hecla HMS Erebus byla vlajkovou lodí Franklinovy expedice. Jejím kapitánem byl James Fitzjames a plavil se na ní velitel expedice sir John Franklin. Potopila se na jihu Viktoriiny úžiny patrně v rozmezí let 1848-1850. Její vrak byl nalezen 7. září 2014 pátrací expedicí kanadské vlády. Přesná poloha vraku je utajována kvůli jeho ochraně.

Konstrukce lodi

Loděnice v Pembroke kolem roku 1830 na dobové rytině.

HMS Erebus byla navržena sirem Henry Peakem [1] a postavena pro britské Královské námořnictvo v loděnicích v Pembroke ve Walesu v roce 1826 jako poslední bombová loď třídy Hecla [2] a předposlední bombová loď Královského námořnictva vůbec [3].

Její jméno pochází od boha věčné tmy Ereba (latinsky Erebus), [4] jehož jménem se nazývá i nejhlubší a nejtemnější oblast podsvětí v řecké mytologii.

Délka lodi byla 105 stop (32 metrů) a maximální šířka 29 stop (8.84 metrů). [5]

Stavba HMS Erebus započala patrně v roce 1824 [6] a na vodu byla loď spuštěna 7. června 1826 [7].

Poté byla "pravděpodobně" odtažena odtažena do loděnic Královského námořnictva v Plymouthu, kde byla vybavena stěžni a plachtovím a vyzbrojena dvěma hmoždíři ráže 13 a 10 palců a deseti děly. [8], osmi 24 liberními a dvěma 6 liberními děly. [9]

Služba jako bombová loď

Do konce roku 1827 se HMS Erebus nacházela "v záloze" ("in ordinary") v Devonportu.

11. prosince 1827 na její palubu vstoupil její první kapitán, komandér George Haye.

HMS Erebus byla pod jeho velením připravena k plavbě (mj. byl její trup pod čarou ponoru pobit měděnými pláty jako ochrana proti šášeni lodní. 21. února 1828 pak Erebus vyplul na svoji dvouletou hlídkovou misi ve Středozemním moři.

Během "druhého roku plavby", tedy snad začátkem roku 1829, byl velitelem Erebu jmenován Philip Broke. Ten zůstal kapitánem lodi až do konce její středomořské mise.

HMS Erebus připlula 26. června 1830 zpět do Anglie do Portsmouthu, ve stejný den, kdy zemřel král Jiří IV., jehož na britském trůnu vystřídal Vilém IV. ("námořní král", po němž je pojmenován Ostrov krále Viléma, na němž o necelých 20 let později nalezne smrt většina mužů účastnících se poslední plavby Erebu – Franklinovy expedice). [10]

20. července 1830 byla posádka HMS Erebus vyplacena [11], čímž oficiálně skončila první a poslední plavba Erebu jako bombové lodi. Až do roku 1836 Erebus kotvil v záloze patrně v Portsmouthu. [12]

Příprava na záchranu velrybářů

V prosinci 1835 dorazila do Anglie zpráva, že v Davisově úžině uvízlo v ledu 12 britských velrybářských lodí. Královské námořnictvo jim v lednu 1836 vyslalo na pomoc loď HMS Cove pod velením Jamese Clarka Rosse (jeho zástupcem byl Francis Crozier). [13] Admiralita mezitím začala připravovat další lodě schopné plavby (což byly právě bombové lodě) v ledu pro případ, že bude potřeba další pomoc. V úvahu připadaly HMS Erebus a HMS Terror.

1 února 1836 byla do Plymouthu vyslána posádka, jejímž úkolem bylo dopravit HMS Erebus do Chathamu a připravit k plavbě. Než HMS Cove po různých problémech dorazila ke Grónsku, 11 z 12 uvízlých lodí se již osvobodilo z ledového sevření (dvanáctá, William Tor, zmizelá beze stopy, se patrně po rozdrcení ledem potopila již koncem roku 1835).

Služeb Erebu tak nebylo potřeba a po odstrojení zůstal opět v záloze, tentokrát v Chathamu. [14]

Antarktická expedice

V letech 18391843 byl Erebus - již jako výzkumná loď - vlajkovým plavidlem britské antarktické expedice pod velením Sira Jamese Clarka Rossa (druhou lodí této expedice byl Terror, kterému velel kapitán Francis Rawdon Moira Crozier). [15]

11. března 1839 První lord Admirality, lord Minto, informoval slavného astronoma Johna Herschela, že antarktická expedice, která měla zkoumat geomagnetické pole a zjistit, zda se kolem jižního pólu rozkládá pevnina, byla schválena. 8. dubna 1839 byl James Clark Ross jmenován kapitánem Erebu a velitelem expedice.

Podrobněji je průběh expedice popsán na stránce HMS Terror.

Přípravy na Franklinovu expedici

V roce 1845 byl Erebus v rámci příprav na Franklinovu expedici vybaven parním strojem a jeho trup zesílen železnými pláty. [16]

Přípravy Erebu a Terroru na plavbu Severozápadním průjezdem začaly 8. února 1845, kdy byly lodě odtaženy z Sheerness do Woolwiche, kde je krátce poté obhlédl John Franklin v doprovodu Jamese Clarka Rosse. (Franklin byl jmenován velitelem expedice 7. února a zjevně neztrácel čas.) K této dvojici se záhy připojil i budoucí kapitán Terroru Francis Crozier, který se ubytoval spolu s J. C. Rossem v Blackheathu na adrese 2 Eliot Place. [17]

Cyriax [18] o stavu lodí uvádí:

Obě lodě se vrátily z Rossovy výpravy ve výborném stavu, takže práce se zaměřily spíše na vylepšení než na opravy. Příď a boky do vzdálenosti 20 stop (cca 6 metrů) od přídě byly pobity kovovými pláty pro zvýšení odolnosti vůči ledu. Do kabin bylo instalováno horkovodní topení. Lodě měly trup natřený na černo, bílé stěžně a žluté "weather works".

Co přesně je "weather works", není zcela jasné ani dnešním rodilým anglickým mluvčím, viz reakce na dotaz na anglické wikipedii. Každopádně jde o část lodi nad vodní hladinou (tj. vystavenou počasí), ovšem ze samotného pojmu není jasné, zda je míněna vynořená část trupu či palubní nástavba.

Podrobně se problémem vzhledu lodí zabýval autor blogu Building HMS Terror. Ve svém článku [19] vysvětluje, že Cyriaxovo tvrzení o žlutých "weather works" bývá v současnosti chybně interpretováno jako žlutý pruh podél vnějšího boku lodi. Cyriax však informaci přejal o žlutých "weather works" přejal z knihy Ruperta T. Goulda "Oddities: A Book of Unexplained Facts" (1928), který v ní zase nepřesně cituje dokument Vessels in the North Atlantic z roku 1852. Ve skutečnosti mistr loďař O. Lang z loděnic ve Woolwichi 17. dubna 1852 doslova uvedl: "Sir John Franklin's ships, the 'Erebus' and 'Terror', were painted when they sailed, black on the outside, and weather works inside yellow".

Lodě tedy měly zřejmě žlutě natřenou vnitřní stranu hrazení paluby, nikoli vnější.

Autor blogu dále dospívá na základě dochovaných soudobých maleb lodí k závěru, že (ač o tom mistr loďař nepíše), měly Erebus i Terror na bocích bílý pruh obdobně jako jiné tehdejší lodě Královského námořnictva. Podle téhož autora bylo záďové zrcadlo (= rovná část zádi) patrně bílé a kormidlo černé.

Týž autor dále cituje The Times z 26. dubna 1845, podle nichž boky lodě pod hladinou nebyly pobity měděnými pláty, jak naznačuje obrázek v soudobých Illustrated London News.

Akvarel loučení Erebu a Terroru s vlečnými parníky 4. června 1845. Na obrázku je jasně vidět barevnost lodi.

Parní pohon

(... - bude doplněno ...)

Charles Richard Weld, pomocný tajemník Královské společnosti, ve své přednášce [20] v únoru 1850 uvedl, že při zkušební plavbě s lodním šroubem nedosáhl Erebus rychlosti ani 3 uzle, ačkoli byly vyzkoušeny všechny způsoby, jak rychlost zvýšit. Weld byl při této zkušební plavbě osobně na palubě Erebu, ale neuvádí ani místo, ani datum této plavby.

Franklinova expedice

François Etienne Musin: HMS Erebus v ledu, 1846

Erebus a Terror vypluly z Anglie 19. května 1845 a naposledy byly bělochy spatřeny koncem srpna 1845 v Baffinově zátoce u Grónska. Zimu 1845/46 podle zpráv Franklinovy expedice i podle nálezů záchranných výprav strávily obě lodě u Beecheyho ostrova.

Podle zprávy zanechané Crozierem a Fitzjamesem na Ostrově krále Viléma obě lodě uvízly v ledu 28. května 1847 v poloze 70°5' s. š. a 98°23' z. d. a byly svými posádkami opuštěny (přesný důvod opuštění a stav lodí v oné době není znám) 22. dubna 1848 v poloze 5 leguí (cca 28 km) severoseverozápadně od bodu o souřadnicích 69°37'42" s. š. a 98°41' z. d.


Pátrání po lodích Franklinovy expedice

Nález vraku

Prozatím viz článek První nalezená Franklinova loď.

Související stránky

Externí odkazy

Zdroje a poznámky

Reklama