Rossova antarktická expedice (1839-1843): Porovnání verzí

Z Ztracená Franklinova expedice
Přejít na: navigace, hledání
(Příprava expedice)
(Příprava expedice: dokončení příprav)
Řádek 21: Řádek 21:
 
Vyslání expedice iniciovala Britská asociace pro pokrok vědy (British Assocication for the Advancement of Science, BAAS), která ve svém usnesení ze srpna 1838 požadovala vyslání expedice, která by provedla měření zemského magnetismu <q>ve vysokých jižních šířkách mezi poledníky Nového Holandska [Austrálie] a mysu Horn</q>.
 
Vyslání expedice iniciovala Britská asociace pro pokrok vědy (British Assocication for the Advancement of Science, BAAS), která ve svém usnesení ze srpna 1838 požadovala vyslání expedice, která by provedla měření zemského magnetismu <q>ve vysokých jižních šířkách mezi poledníky Nového Holandska [Austrálie] a mysu Horn</q>.
  
O přijetí usnesení se zasloužil generálporučík (Lieutenant Colonel) Edward Sabine a BAAS jmenovala výbor, jehož členem byl i slavný astronom John Herschel, aby tyto návrhy předložil britské vládě. <ref>[https://books.google.cz/books?id=QDsNAAAAIAAJ&hl=cs&pg=PR5#v=onepage&q&f=false James Clark Ross: A Voyage of Discovery and Research in the Southern and Antarctic Regions, During the Years 1839-43, Svazek 1, s. v-vii]</ref>
+
O přijetí usnesení se zasloužil generálporučík (Lieutenant Colonel) <span class="name-person">Edward Sabine</span> a BAAS jmenovala výbor, jehož členem byl i slavný astronom <span class="name-person">John Herschel</span>, aby tyto návrhy předložil britské vládě. <ref>[https://books.google.cz/books?id=QDsNAAAAIAAJ&hl=cs&pg=PR5#v=onepage&q&f=false James Clark Ross: A Voyage of Discovery and Research in the Southern and Antarctic Regions, During the Years 1839-43, Svazek 1, ss. v-vii]</ref>
 +
 
 +
<span class="text-date">11. března 1839</span> První lord Admirality, <span class="name-person">lord Minto</span>, informoval sira <span class="name-person">Johna Herschela</span>, že vyslání antarktická expedice bylo schváleno. <ref>Michael Palin: [[Erebus: The Story of a Ship]] (2018), s. 37</ref> <span class="text-date">8. dubna 1839</span> byl pak <span class="name-person">James Clark Ross</span> jmenován kapitánem <span class="name-ship">Erebu</span> a velitelem expedice. <ref>[https://books.google.cz/books?id=QDsNAAAAIAAJ&hl=cs&pg=PR18#v=onepage&q&f=false James Clark Ross: A Voyage of Discovery and Research in the Southern and Antarctic Regions, During the Years 1839-43, Svazek 1, s. xviii]</ref>
 +
 
 +
Bombové lodi <span class="name-ship">[[HMS Erebus]]</span> a <span class="name-ship">[[HMS Terror]]</span> byly vybrány kvůli své robustní konstrukci, která byla dále zesílena (v případě <span class="name-ship">Terroru</span> již dříve, v případě <span class="name-ship">Erebu</span> během příprav na antarktickou expedici). <ref>[https://books.google.cz/books?id=QDsNAAAAIAAJ&hl=cs&pg=PR18#v=onepage&q&f=false James Clark Ross: A Voyage of Discovery and Research in the Southern and Antarctic Regions, During the Years 1839-43, Svazek 1, s. xviii]</ref>
 +
 
 +
Během měsíce od jmenování <span class="name-person">Jamese C. Rosse</span> velitelem expedice byl kapitánem <span class="name-ship">Terroru</span> jmenován <span class="name-person">[[Francis Rawdon Moira Crozier]]</span> a byli vybráni důstojníci a mužstvo pro expedici. Na každé lodi bylo 64 osob (celkem tedy 128 mužů, o jednoho méně, než kolik později odplulo na Franklinově expedici z Disko Bay na poslední plavbu <span class="name-ship">Erebu</span> a <span class="name-ship">Terroru</span>).
 +
<ref>[https://books.google.cz/books?id=QDsNAAAAIAAJ&hl=cs&pg=PR18#v=onepage&q&f=false James Clark Ross: A Voyage of Discovery and Research in the Southern and Antarctic Regions, During the Years 1839-43, Svazek 1, s. xviii-xix]</ref>
 +
 
 +
<span class="text-date">14. srpna 1839</span> obdržel <span class="name-person">James Clark Ross</span> instrukce Admirality pro svoji výpravu a také stostránkové pokyny Rady Královské společnosti (britské obdoby Akademie věd či Učené společnosti) týkající se výzkumné činnost a zejména měření zemského magnetismu. <ref>[https://books.google.cz/books?id=QDsNAAAAIAAJ&hl=cs&pg=PR28#v=onepage&q&f=false James Clark Ross: A Voyage of Discovery and Research in the Southern and Antarctic Regions, During the Years 1839-43, Svazek 1, s. xxviii]</ref> <span class="text-date">16. září</span> pak <span class="name-person">Ross</span> obdržel konečné instrukce Admirality a <span class="text-date">19. září</span> obě lodě spluly po Temži do <span class="name-place">Gillinghamu</span>, kde naložily zásoby. <ref>[https://books.google.cz/books?id=QDsNAAAAIAAJ&hl=cs&pg=PA1#v=onepage&q&f=false James Clark Ross: A Voyage of Discovery and Research in the Southern and Antarctic Regions, During the Years 1839-43, Svazek 1, s. 1]</ref>
  
 
== Průběh expedice ==
 
== Průběh expedice ==

Verze z 18. 5. 2019, 22:22

Rossova antarktická expedice
Stát: Velká Británie
Účel: vědecká
Typ:námořní
Velitel:James Clark Ross
Lodě:HMS Erebus (James Clark Ross), HMS Terror (Francis Crozier)
Začátek: 1839
Konec: 2.9.1843

Britská antarktická expedice v letech 1839-1843 měla za cíl zkoumání geomagnetického pole v jižních polárních oblastech a mapování oblastí kolem jižního pólu.

Velitelem expedice byl James Clark Ross.

Souvislost s Franklinovou expedicí

Rossova výprava plula na lodích HMS Erebus a HMS Terror, tedy pozdějších Franklinových lodích, přičemž velitelem Terroru a druhým mužem ve velení byl Francis Crozier. Ten pak zastával stejnou pozici a na stejné lodi během Franklinovy expedice.

Během pobytu expedice v Tasmánii, kde byl v té době britským guvernérem John Franklin, se Francis Crozier zamiloval do Franklinovy neteře Sophie Cracroftové. Tato neopětovaná láska ovlivnila další Crozierovy osudy a možná i osud Franklinovy expedice.

Příprava expedice

Vyslání expedice iniciovala Britská asociace pro pokrok vědy (British Assocication for the Advancement of Science, BAAS), která ve svém usnesení ze srpna 1838 požadovala vyslání expedice, která by provedla měření zemského magnetismu ve vysokých jižních šířkách mezi poledníky Nového Holandska [Austrálie] a mysu Horn.

O přijetí usnesení se zasloužil generálporučík (Lieutenant Colonel) Edward Sabine a BAAS jmenovala výbor, jehož členem byl i slavný astronom John Herschel, aby tyto návrhy předložil britské vládě. [1]

11. března 1839 První lord Admirality, lord Minto, informoval sira Johna Herschela, že vyslání antarktická expedice bylo schváleno. [2] 8. dubna 1839 byl pak James Clark Ross jmenován kapitánem Erebu a velitelem expedice. [3]

Bombové lodi HMS Erebus a HMS Terror byly vybrány kvůli své robustní konstrukci, která byla dále zesílena (v případě Terroru již dříve, v případě Erebu během příprav na antarktickou expedici). [4]

Během měsíce od jmenování Jamese C. Rosse velitelem expedice byl kapitánem Terroru jmenován Francis Rawdon Moira Crozier a byli vybráni důstojníci a mužstvo pro expedici. Na každé lodi bylo 64 osob (celkem tedy 128 mužů, o jednoho méně, než kolik později odplulo na Franklinově expedici z Disko Bay na poslední plavbu Erebu a Terroru). [5]

14. srpna 1839 obdržel James Clark Ross instrukce Admirality pro svoji výpravu a také stostránkové pokyny Rady Královské společnosti (britské obdoby Akademie věd či Učené společnosti) týkající se výzkumné činnost a zejména měření zemského magnetismu. [6] 16. září pak Ross obdržel konečné instrukce Admirality a 19. září obě lodě spluly po Temži do Gillinghamu, kde naložily zásoby. [7]

Průběh expedice

Související stránky

Externí odkazy

Zdroje a poznámky

Reklama