Známá fakta o osudech expedice po odplutí z Disko Bay

(Varování: velmi pracovní podoba článku, průběžně bude doplňován a upřesňován)

Pro pochopení stavu poznání a zdrojů hypotéz o osudu Franklinovy expedice je důležité si uvědomit, že veškeré naše informace pocházejí z těchto zdrojů:

• Zpráv o setkání s velrybářskými loděmi nedlouho po odplutí z Disko Bay.
• Zprávy v měděném cylindru, vrženém do moře 30. června 1845, psané Jamesem Fitzjamesem a podepsané Johnem Franklinem.
• Pozůstatků po pobytu expedice na Beecheyho ostrově (včetně tří hrobů s daty úmrtí) resp. na ostrově Devon.
• Dvou resp. tří zpráv písemných zpráv od expedice datovaných do let 1847 a 1848 (první dvě zprávy z roku 1847 jsou téměř totožné, třetí z roku 1848 je dopsána k jedné ze dvou výše zmíněných zpráv z roku 1847) nalezených na Ostrově krále Viléma.
• Víceméně nerozluštěných zápisků (patrně) skupiny autorů, tzv. Peglar Papers, nalezených na těle mrtvého člena expedice na Ostrově krále Viléma.
• Dalších pozůstatků (včetně tělesných) po pobytu expedice na Ostrově krále Viléma a na pobřeží americké pevniny poblíž tohoto ostrova (včetně pozůstatků nalezených v zátoce Starvation Cove na Adelaidině poloostrově).
• Předmětů získaných od Eskymáků či spatřených u nich a považovaných (více či méně jistě) za artefakty Franklinovy expedice.
• Vyprávění Eskymáků, kteří se zřejmě s Franklinovou výpravou, případně pozůstatky po ní, setkali.
• Několika předmětů nalezených na pobřeží "přilehlých území" k trase expedice, které možná mohly pocházet od Franklinovy expedice.

1845: Od Disko Bay k poslednímu kontaktu s bílou civilizací

Z Disko Bay odplouvají Erebus a Terror 12. července 1845 s celkem 129 muži (upřesnit počty na každé lodi).

Ještě týž rok o nich přišly další zprávy. V britském časopise Bell's Messenger vyšla 3. listopadu 1845 zpráva, kterou 7. března 1846 přetiskuje australský týdeník The Maitland Mercury & Hunter River General Advertiser:

Sir John Franklin's Expedition. Prince of Wales, Davis' Straits.´Melville Bay, 26th July, 1845.-At three p.m., received on board ten of the chief officers of the expedition under the command of Captain Sir John Franklin, of the Terror and Erebus ; both ships' crews were all well, and in remarkably good spirits, expecting to finish the expedition in good time. They were made fast to a large iceberg, with a temporary observatory fixed upon it. They were in latitude 74° 48' N. long. 65° 13'

Expedice sira Johna Franklina. Princ waleský, Davisova úžina, Melvillova zátoka, 26. července 1845.-Ve tři odpoledne jsme přijali na palubě deset důstojníků z expedice pod velením kapitána sira Johna Franklina, lodě Terror a Erebus; posádky obou lodí jsou ve velmi dobrém stavu a v pozoruhodně dobré náladě, očekávajíc dokončení expedice v dobrém čase. Jsou přivázány velkém ledovci, na kterém zřídily dočasnou observatoř. Nacházely se v severní zeměpisné šířce 74° 48' a zeměpisné délce 65° 13'.

Princ of Wales (Princ waleský) byla velrybářská loď pod velením kapitána Dannetta.

Poloha lodí, udávaná kapitánem Dannettem, na Google maps

Za posledního bělocha, který hovořil s členy Franklinovy expedice (patrně v posledních dnech července 1845), bývá považován kapitán velrybářské lodi Enterprise Robert Martin. Podle jeho svědectví mu Franklin sdělil, že expedice má zásoby na 5 let a v případě potřeby s nimi mohou vydržet i 7 let. Nevynechají prý žádnou příležitost lovit ptáky a cokoli jiného vhodného, aby doplnily své zásoby, a mají pro tento účel dost střelného prachu a nábojů.

1845-46: Wellingtonův kanál a přezimování na Beecheyho ostrově

Podrobně o pozůstatcích přezimování Franklinovy expedice viz článek Nálezy na Beecheyho strově a Cape Riley.

Osudy expedice po vyplutí z Disko Bay do přezimování na Beecheyho ostrově popisuje zpráva na Ostrově krále Viléma (z května 1847) touto větou:

Přezimování 1846-7 na Beecheyho ostrově v zeměpisné šířce 74°43'28"S délce 91°39'15"Z po proplutí Wellingtonovým kanálem po zeměpisnou šířku 77° a návratu po západní straně Cornwallisova ostrova

Udávaná poloha Franklinova zimoviště na Beecheyho ostrově zobrazená na Google Maps

Tato stručná zpráva obsahuje zásadní chybu v datu: expedice na Beecheyho ostrově nemohla přezimovat v zimě 1846-47, protože podle pozdější zprávy měla být uvězněna v ledu poblíž Ostrova krále Viléma od 12. září 1846.

Plavba lodí během léta 1845

Pravděpodobnou cestu lodí Erebus a Terror během arktického léta roku 1845 ukazuje modrá čárkovaná a fialová plná čára na mapce na Wikimedia Commons, kde 1 je výše zmiňovaný Cornwallisův ostrov.

Předpokládá se, že cesta na jihozápad, mezi Ostrovem prince waleského a Somersetem, byla v té době zablokovaná ledem, takže expedice zvolila náhradní, severozápadní variantu (před plavbou na západ byl v instrukcích britské admirality výslovně varován) .

Žádný písemný vzkaz

Jediné písemné zprávy po Franklinově výpravě, nalezené na Beecheyho ostrově, jsou nápisy na náhrobních kamenech tří mužů z expedice (viz níže). Přes usilovné pátrání nebyl nalezen žádný písemný záznam, žádný vzkaz budoucím badatelům či eventuálním zachráncům, kam expedice hodlá dále namířit.

Hmotné pozůstatky

Po Franklinově expedici na Beechyho ostrově zůstala řada hmotných pozůstatků - vedle již zmíněných hrobů zbytky staveb, stopy skluznic saní, ohniště a obaly od konzerv.

Převzato z knihy Sherard Osborn: Career, Last Voyage, and Fate of Captain Sir John Franklin, London 1860.

Překlad vysvětlivek:

1,2 - Ships / Lodě

3 - Store / Skladiště

4 - Graves and Forge / Hroby a kovárna

5 - Washing Place / Místo pro umývaní

6, 10, 12 - Shooting Gallery / Střelnice (prostřílené plechovky)

7 - Garden / Zahrada

8 - Cairn / Mohyla

9 - Sledge Marks / Stopy saní

11 - Cairns / Mohyly

Tři hroby

Podrobně viz článek Hroby na Beecheyho ostrově.

Na Beechyho ostrově byly nalezeny hroby dvou členů posádky lodi Erebus (John Hartnell a William Braine) a jednoho muže z lodi Terror (John Torrington) .

Nález těchto hrobů v srpnu 1850 přinesl definitivní důkaz, že Franklinova expedice přezimovala u tohoto ostrova. Moderní výzkum hrobů a pitva těl zemřelých určily pravděpodobné příčiny smrti, ale zanechaly mnoho otazníků. Podrobněji viz samostatný článek.

Pro přesnost: někteří autoři automaticky předpokládají, že to jsou první mrtví z expedice a jediní během přezimování na tomto ostrově v zimě 1845/46. Zdůrazněme ale, že nikdy nebyla nalezena žádná zpráva, která by ztráty expedice v této době blíže upřesňovala. Nevíme tedy s jistotou, zda někdo nezemřel již dříve, např. během plavby Wellingtonovým průlivem, a nebyl pohřben do moře či na některém jiném ostrově cestou.

1846-47: Uvíznutí v ledu a první zpráva

Zpráva na Ostrově krále Viléma z května 1847 líčí situaci expedice takto:

Lodě Jejího Veličenstva Erebus a Terror přezimovaly v ledu v zeměpisné šířce 70°5'S délce 98°23'Z. (...) Sir John Franklin velí expedici. Vše v pořádku. Oddíl sestávající z 2 důstojníků a 6 mužů opustil lodě v pondělí 24. května 1847.

Udávaná poloha lodí Erebus a Terror v zimě 1846/47 zobrazená na Google Maps

Jediný další fakt, který s jistotou víme o osudech expedice mezi jarem 1846 a květnem 1847, je to, že tento oddíl vedli podepsaní Graham Gore a Charles Frederick Des Voeux z lodi Erebus. Díky budoucímu vpisku do této zprávy z dalšího roku (viz dále) rovněž víme, že tou dobou museli žít i John Franklin, James Fitzjames, Francis Rawdon Moira Crozier a John Irving.

Nevíme (i když mnozí autoři to automaticky předpokládají - viz např. tvrzení The mortality on Ross’s expedition was more than twice that of Franklin’s 1845–46 winter losses. ) zda ostatní členové výpravy (kromě již zmíněných tří mužů pohřbených na Beecheyho ostrově) byli naživu a zdrávi. Je možné, že velitel výpravy tou dobou ležel na smrtelné posteli, ale i to je pouhá spekulace. Každopádně "Vše v pořádku." zřejmě znamená, že celková situace výpravy nebyla nijak tragická, nebo ji jako takovou její velitelé nehodnotili.

1847-48: Smrt velitele, opuštění lodí a druhá zpráva

Písemné zprávy

Druhá zpráva z Ostrova krále Viléma, datovaná 25. dubna 1848 nám sděluje:

"Lodě Jejího Veličenstva Terror and Erebus byly opuštěny 22. dubna 5 leguí [cca 28 km - pozn. překl.] SSZ od tohoto místa jsouce uvězněny od 12. září 1846. Důstojníci a posádka sestávající ze 105 duší pod velením kapitána F. R. M. Croziera přistáli zde - na šířce 69°37'42" délce 98°41' Tento dokument byl nalezen poručíkem Irvingem pod mohylou, o níž se předpokládá, že ji postavil Sir James Ross v roce 1831 — 4 míle severně — kde byl uložen zesnulým fregatním kapitánem [sic!] Gorem v květnu 1847. Sloup Sira Jamese Rosse však nebyl nalezen a dokument byl přenesen do této pozice, která je tou, kde byl vztyčen sloup Sira J. Rosse — Sir John Franklin zemřel 11. června 1847 a celkové ztráty úmrtími v této expedici jsou k tomuto datu 9 důstojníků a 15 mužů.—James Fitzjames kapitán HMS Erebus F. R. M. Crozier kapitán & starší důstojník A vyrážíme zítra 26. k Backově rybí řece"

Udávaná poloha místa mohyly se zprávou na Google Maps

Změřená poloha místa zanechání zprávy zjevně není zcela přesná (leží v moři). Wikimapia udáva polohu mohyly se zprávou na 69°42'44" s. š. a 98°15'5" z. d. (poloha na Google Maps).

Ze zprávy se dozvídáme, že kromě 3 mužů pohřbených na Beecheyho ostrově zemřelo do 25. dubna 1848 dalších 21 členů výpravy, mezi nimi velitel výpravy John Franklin. Datum jeho smrti je 4. a poslední datum úmrtí účastníka expedice, které přesně známe. Víme, že v té době byl mrtev i Graham Gore (poručík, zde však označený za fregatního kapitána - kdo, kdy a proč ho povýšil, je na další delší debatu), který vedl výpravu na Ostrov krále Viléma z konce května 1847. Kdo bylo 19 dalších obětí, to nevíme. Naopak víme, že naživu byli kapitáni obou lodí, James Fitzjames a Francis Rawden Moira Crozier, a poručík John Irving.

1848-?: Umírání cestou na jih

Tělesné a jiné pozůstatky.

Hmotné pozůstatky nalezené M'Clintockovou výpravou

Seznam z knihy The voyage of the "Fox" in Arctic seas: a narrative of the discovery of the fate of Sir John Franklin and his companions‎.