View source for James Fitzjames

<div class="row">
  <div class="small-12 large-8 columns">
<!-- Hlavní sloupec -->
{{CargoPersonDetail}}
'''James Fitzjames''' (<span class="text-date">27. července 1813</span> – <span class="text-date">pravděpodobně 1848</span>) velel lodi <span class="name-ship">[[Erebus]]</span> na poslední Franklinově výpravě.

Datum, přesné místo ani příčina jeho smrti nejsou známy, ale dolní čelist nalezená v roce <span class="text-date">1993</span> na [[Ostrov krále Viléma|Ostrově krále Viléma]] (archeologické naleziště NgLj-2) byla v roce <span class="text-date">2024</span> identifikována jako patřící <span class="name-person">Jamesu Fitzjamesovi</span>.<ref>[https://doi.org/10.1016/j.jasrep.2024.104748 Douglas R. Stenton, Stephen Fratpietro, Robert W. Park: Identification of a senior officer from Sir John Franklin’s Northwest Passage expedition, Journal of Archaeological Science: Reports, 2024, 104748, ISSN 2352-409X]</ref>.

==Životopis==
<span class="name-person">James Fitzjames</span> se narodil <span class="text-date">27. července 1813</span> jako nemanželský syn britského diplomata <span class="name-person">[https://www.geni.com/people/Sir-James-Gambier/6000000011864091313 Sira Jamese Gambiera]</span> a neznámé matky. Při křtu <span class="text-date">24. února 1815</span> jako jeho rodiče vystupovali osoby s falešnými jmény <span class="name-person">James Fitzjames</span> a <span class="name-person">Ann Fitzjames</span> – není známo, zda šlo o jeho skutečné rodiče či ho ke křtu doprovodil někdo jiný.

Od útlého dětství <span class="name-person">Fitzjamese</span> vychovávali reverend <span class="name-person">Robert Coningham</span> (zemřel <span class="text-date">1836</span>) a jeho žena <span class="name-person">[https://en.wikipedia.org/wiki/Louisa_Capper Louisa rozená Capperová]</span> (zemřela <span class="text-date">1840</span>). Vlastní syn tohoto páru, <span class="name-person">[https://en.wikipedia.org/wiki/William_Coningham William Coningham]</span> (narozen <span class="text-date">1815</span>) byl pro Jamese jako bratr.

Oběma mladíkům se v rodině Coninghamových dostalo výborného vzdělání. <span class="name-person">Fitzjames</span> byl navíc talent na jazyky, takže údajně mluvil portugalsky, francouzsky a trochu španělsky a italsky <ref>William Battersby: [[James Fitzjames: The Mystery Man of the Franklin Expedition]] (2010), s. 32</ref>, po pobytu na <span class="name-place">Blízkém a Středním Východě</span> získal částečnou znalost arabštiny. <ref>William Battersby: [[James Fitzjames: The Mystery Man of the Franklin Expedition]] (2010), s. 65</ref>

Jeho vlastní otec <span class="name-person">James Gambier</span>, který měl se svou manželkou 15 dětí, zemřel v roce <span class="text-date">1844</span>.

<span class="name-person">James Fitzjames</span> se neoženil a není známo, že by zanechal nějaké potomky. <ref>[https://en.wikipedia.org/wiki/James_Fitzjames English Wikipedia, heslo James Fitzjames]</ref>, <ref>William Battersby: [[James Fitzjames: The Mystery Man of the Franklin Expedition]] (2010)</ref>

==Námořní kariéra==
<span class="name-person">Fitzjames</span> vstoupil do služeb Královského námořnictva <span class="text-date">25. srpna 1825</span> jako dobrovolník 2. třídy na lodi <span class="name-ship">Pyramus</span> kapitána <span class="name-person">Roberta Gambiera</span>. <ref>William Battersby: [[James Fitzjames: The Mystery Man of the Franklin Expedition]] (2010), s. 30</ref> Je příznačné, že v jeho "oficiálním životopise" v Naval Biographical Dictionary, který je založen na Fitzjamesových odpovědích na dotazník, je uvedeno, že na palubu této lodi byl přijat jako dobrovolník 1. třídy. <span class="name-person">James Fitzjames</span> byl nesporně velmi ctižádostivý a od útlého věku dokázal bojovat s nepřízní osudu i svým nelegitimním původem často rovněž nelegitimními prostředky včetně zkreslování informací. A právě délka jeho služby v hodnosti dobrovolníka 1. třída byla klíčovou pro dosažení hodnosti kadeta v roce <span class="text-date">1831</span>.

<span class="name-person">Robert Gambier</span> byl jeho rodný strýc a právě na jeho doporučení povolil <span class="name-person">[[John Barrow]]</span> <span class="text-date">1. července 1825</span> přijetí <span class="name-person">Fitzjamese</span> jako dobrovolníka do řad Royal Navy. <span class="name-person">Gambiera</span> v <span class="text-date">červenci 1826</span> vystřídal <span class="name-person">George Rose Sartorius</span>, který <span class="name-person">Fitzjamese</span> <span class="text-date">1. července 1828</span> povýšil na dobrovolníka 1. třídy. <ref>William Battersby: [[James Fitzjames: The Mystery Man of the Franklin Expedition]] (2010), ss. 32-33</ref>. <span class="text-date">15. září téhož roku</span> jeho služba na <span class="name-ship">Pyramu</span> skončila.

Ještě předtím, <span class="text-date">19. února 1828</span>, se <span class="name-person">Fitzjames</span> poprvé setkal s jednou z budoucích lodí Franklinovy expedice, <span class="name-ship">[[Terror]]em</span>. Ten ztroskotal u <span class="name-place">Villanova de Melfontes</span> v <span class="name-place">Portugalsku</span>. Fitzjames byl s brigou <span class="name-ship">Lyra</span> vyslán <span class="name-ship">Terroru</span>, uvízlému na písku mezi skalami, na pomoc. <ref>William Battersby: [[James Fitzjames: The Mystery Man of the Franklin Expedition]] (2010), s. 33</ref>

V roce <span class="text-date">1830</span> byl přijat na loď <span class="name-ship">[https://en.wikipedia.org/wiki/HMS_St_Vincent_(1815) HMS St. Vincent]</span>, ale pouze jako dobrovolník 2. třídy. Pro hodnost kadeta nesplňoval podmínku dostatečné délky služby jako dobrovolník 1. třídy. Pomocí de facto podvodu ohledně délky své služby nakonec docílil přijetí jako kadet na jinou loď, <span class="name-ship">[https://en.wikipedia.org/wiki/HMS_Asia_(1811) HMS Asia]</span>, v <span class="text-date">únoru 1831</span>, ze které shodou okolností přešel po pár týdnech i s jejím kapitánem opět na <span class="name-ship">St. Vincenta</span>. <ref>William Battersby: [[James Fitzjames: The Mystery Man of the Franklin Expedition]] (2010), ss. 36-38</ref> S ním sloužil ve Středomoří a na jeho palubě také složil <span class="text-date">16. listopadu 1833</span> poručickou zkoušku. 

V letech <span class="text-date">1834-37</span> se účastnil Eufratské expedice <span class="name-person">[https://en.wikipedia.org/wiki/Francis_Rawdon_Chesney plukovníka Chesney]</span> v hodnosti mate (podporučík). Tato expedice měla za cíl prověřit možnost zkrátit obchodní a poštovní cestu z <span class="name-place">Indie</span> do <span class="name-place">Británie</span> zavedením paroplavby na <span class="name-place">Eufratu</span>. Svérázný (a realizovaný) plán zahrnoval dopravu částí dvou (!) říčních parníků (<span class="name-ship">Euphrates</span> a <span class="name-ship">Tigris</span>) po souši (!) z pobřeží <span class="name-place">Středozemního moře</span> k <span class="name-place">Eufratu</span> po cestě dlouhé téměř 240 kilometrů (!!).<ref>[https://jamesfitzjames.com/the-euphrates-expedition/ Fabiënne Tetteroo: The Expedition]</ref>

<span class="text-date">19. ledna 1838</span> byl povýšen na poručíka. V témže roce se ucházel o místo v [[Rossova antarktická expedice (1839-1843)|antarktické expedici <span class="name-person">Jamese Rosse</span>]] a <span class="name-person">[[Francis Crozier|Francise Croziera]]</span> (na lodích <span class="name-ship">Erebus</span> a <span class="name-ship">Terror</span>). <span class="name-person">Ross</span> o něj měl zájem, ale Královské námořnictvo jeho účast nepovolilo. <ref>William Battersby: [[James Fitzjames: The Mystery Man of the Franklin Expedition]] (2010), s. 84</ref>

V roce <span class="text-date">1842</span> se vyznamenal v [https://cs.wikipedia.org/wiki/Prvn%C3%AD_opiov%C3%A1_v%C3%A1lka První opiové válce] proti <span class="name-place">Číně</span> a <span class="text-date">23. prosince 1842</span> byl povýšen na komandéra. <span class="text-date">30. prosince</span> téhož roku pak byl jmenován kapitánem <span class="name-ship">HMS Clio</span>. <ref>[https://en.wikisource.org/wiki/A_Naval_Biographical_Dictionary A Naval Biographical Dictionary, heslo James Fitzjames]</ref>

Důležitou roli v jeho kariéře sehrála známost s rodinou <span class="name-person">Johna Barrowa</span>. S jeho synem <span class="name-person">[[John Barrow junior|Johnem Barrowem juniorem]]</span> se <span class="name-person">Fitzjames</span> přátelil pravděpodobně od roku <span class="text-date">1838</span>. <ref>William Battersby: [[James Fitzjames: The Mystery Man of the Franklin Expedition]] (2010), s. 84</ref> Zásadní (a v konečném důsledku tragický) zvrat ve Fitzjamesově osudu znamenalo jeho setkání s dalším synem <span class="name-person">Johna Barrowa</span>, <span class="name-person">Georgem Barrowem</span>, v <span class="name-place">Singapuru</span> v <span class="text-date">listopadu 1841</span> během Fitzjamesovy plavby na palubě <span class="name-ship">HMS Cornwallis</span> do války v <span class="name-place">Číně</span>. <span class="name-person">Fitzjames</span> tehdy <span class="name-person">Georgi Barrowovi</span> poskytl finanční pomoc v Barrowových blíže nespecifikovaných potíží. Zdá se, že nešlo o prostou půjčku, ale o zakrytí nějakého skandálu, protože, jak píše <span class="name-person">Battersby</span>, "<q>od té doby se <span class="name-person">John Barrow</span> choval, jako by to byl on, kdo je Fitzjamesovým dlužníkem</q>" (zatímco předtím mu byl <span class="name-person">Fitzjames</span> zavázán za občasnou pomoc v námořní kariéře). <ref>William Battersby: [[James Fitzjames: The Mystery Man of the Franklin Expedition]] (2010), ss. 91, 118, 119</ref>

==Česká stopa: manželé Helferovi==

[[Soubor:Helfer nm cs en.jpg|náhled|vpravo|alt=Pamětní deska Jana Viléma Helfera v Národním muzeu v Praze. Foto: Monika Veverková|Pamětní deska Jana Viléma Helfera v Národním muzeu v Praze. Foto: Monika Veverková]]
K výše zmíněné Eufratské expedice (<span class="text-date">1834-37</span>) se "nachomýtli" i manželé <span class="name-person">Helferovi</span>. Dramatičnost jejich životních osudů si nezadá s osudy Fitzjamesovými. Zde jejich osudy naznačíme aspoň stručně.

<span class="name-person">[https://cs.wikipedia.org/wiki/Jan_Vil%C3%A9m_Helfer Jan Vilém Helfer]</span> (narozen <span class="text-date">5. února 1810</span> v Praze, křtěný <span class="name-person">Johann Anton Karl</span>; v německých textech <span class="name-person">Johann Wilhelm Helfer</span> nebo <span class="name-person">Helfert</span>) pocházel ze zámožné pražské rodiny, zajímal se o entomologii a vystudoval medicínu (tu studoval postupně v <span class="name-place">Praze</span>, <span class="name-place">Vídni</span> a italské <span class="name-place">Pavii</span>, kde získal doktorát). Se svou pozdější manželkou, německo-švýcarskou baronkou <span class="name-person">Pavlínou</span> (německy <span class="name-person">Pauline</span>) <span class="name-person">de Grangese</span>, se seznámil v <span class="name-place">Hamburku</span>. <span class="text-date">20. června 1834</span> se v <span class="name-place">Drážďanech</span> s Pavlínou oženil.

Lékařská praxe v <span class="name-place">Praze</span> však 24letému <span class="name-person">Helferovi</span> zřejmě přišla nudná a <span class="text-date">17. dubna 1835</span> vyrazili na cesty. Po různých peripetiích se dostali do (dnes syrského) <span class="name-place">Aleppa</span>, kde se přidali právě k expedici plukovníka <span class="name-person">Chesneye</span>. Zde se seznámili i s <span class="name-person">Jamesem Fitzjamesem</span>: v knize [https://archive.org/details/travelsofdoctorm01nost/page/n13/mode/2up Travels of Doctor and Madame Helfer in Syria, Mesopotamia, Burmah and other lands], vydané v roce 1876 jeho manželkou – v té době již podruhé (!) vdovou, viz dále – je <span class="name-person">Fitzjames</span> zmíněn nejméně 8x.

Část Helferových spisů z dosavadních cest byla prý zničena při potopení Chesneyova parníku <span class="name-ship">Tigris</span> <span class="text-date">21. května. 1836</span> (tato tragédie si vyžádala životy 18 členů expedice). <ref>[https://cs.wikipedia.org/wiki/Jan_Vil%C3%A9m_Helfer Jan Vilém Helfer (česká Wikipedie)]</ref>

Manželé Helferovi pokračovali se zbytkem expedice na druhém parníku <span class="name-ship">Euphrates</span> až do irácké <span class="name-place">Basry</span>, kde <span class="text-date">18. června 1836</span> přesedli na další loď do <span class="name-person">Íránu</span>.

Jejich další osudy byly neméně napínavé: po neúspěšném pokusu uchytit se jako lékař v <span class="name-place">Íránu</span> pokračoval <span class="name-person">Jan Vilém Helfer</span> s manželkou do <span class="name-place">Indie</span>, kde vstoupil do služeb Východindické společnosti a z jejího pověření hledal nerostné suroviny v <span class="name-place">Barmě</span>, kde si manželé založili i plantáž. Nakonec zahynul v lednu 1840 ve věku nedožitých 30 let na <span class="name-place">Adamanských ostrovech</span> po zásahu otráveným šípem. Jeho tělo nebylo nalezeno.

Vdova Pauline se ještě nějakou dobu pokoušela udržet plantáž, načež se vrátila do Prahy a předala sbírky a písemné materiály Českému (dnes Národnímu) muzeu v Praze. Při té příležitosti se seznámila s členem Společnosti Vlasteneckého muzea v Praze a jeho mecenášem, hrabětem <span class="name-person">Josefem Ditmarem (Děpoltem) Nosticem-Rieneckem</span>. Za něj se provdala <span class="text-date">6. července 1844</span> opět v <span class="name-place">Drážďanech</span>. Cestování ji zřejmě neomrzelo, neboť s druhým manželem žila pro změnu v dnes rumunském (tehdy maďarském) <span class="name-place">Banátu</span>.

Podruhé ovdověla v roce <span class="text-date">1871</span>. Od roku <span class="text-date">1879</span> žila <span class="name-person">Pauline Nosticová</span> ve své vile v <span class="name-place">Itálii</span> v <span class="name-place">Tyrolsku</span>, kde zemřela <span class="text-date">9. července 1881</span>. <ref>[https://cs.wikipedia.org/wiki/Jan_Vil%C3%A9m_Helfer Jan Vilém Helfer (česká Wikipedie)]</ref>

==Účast na Franklinově expedici==
[[Soubor:Iln1845-fitzjamesCabin.jpg|thumb|left|Kabina Jamese Fitzjamese na Erebu]]
Ještě během plavby na <span class="name-ship">HMS Clio</span> diskutoval <span class="name-person">James Fitzjames</span> v korespondenci s <span class="name-person">Johnem Barrowem ml.</span> otázky své další kariéry včetně případné účasti na (předběžně zamýšlené) arktické expedici. Patrně v reakci na myšlenku, že by nové expedici hledající <span class="name-place">[[Severozápadní průjezd]]</span> velel <span class="name-person">James Ross</span> (vrátivší se v <span class="text-date">září 1843</span> z úspěšné antarktické expedice) a <span class="name-person">Fitzjames</span> by byl jeho zástupce, <span class="name-person">Fitzjames</span> odvážně (a poněkud ztřeštěně) navrhl místo hledání <span class="name-place">Severozápadního průjezdu</span> zimní pochod k severnímu pólu pod svým vedením. V dalším dopise však upřesnil, že by s <span class="name-person">Rossem</span> plul "<q>kamkoli, i když ho nikdy neviděl</q>", ale že by "<q>nešel nikam jako zástupce kohokoli, jehož jméno začíná na B</q>" (pravděpodobně mínil <span class="name-person">[[George Back|George Backa]]</span> či <span class="name-person">[[Edward Belcher|Edwarda Belchera]]</span>). Zdá se však, že arktická výprava byla v té době jen jednou z variant, které pro svoji další kariéru zvažoval. <ref>William Battersby: [[James Fitzjames: The Mystery Man of the Franklin Expedition]] (2010), ss. 126-127</ref>

<span class="name-person">Battersby</span> uvádí, že ještě <span class="text-date">před koncem roku 1844</span> byl <span class="name-person">Fitzjames</span> ujištěn, že příští rok vypluje expedice hledat <span class="name-place">Severozápadní průjezd</span> <ref>William Battersby: [[James Fitzjames: The Mystery Man of the Franklin Expedition]] (2010), ss. 126-127</ref> a on na ní bude mít významnou funkci, pokud jí nebude přímo velet. <ref>William Battersby: [[James Fitzjames: The Mystery Man of the Franklin Expedition]] (2010), s. 131</ref>

Zatímco <span class="name-person">Fitjzames</span> zvažoval a navrhoval (v dopisech <span class="name-person">Johnu Barrowovi ml.</span>) možné další důstojníky expedice, věnoval se rovněž studiu arktické literatury, neboť o <span class="name-place">Arktidě</span> a plavbě v ní nevěděl prakticky nic. To ostatně dokládá i jeho údiv nad vzhledem ledovce, když ho poprvé spatřil během plavby <span class="name-ship">Erebu</span> do <span class="name-place">Grónska</span>: "vždy jsem si myslel, že ledovec je velký průhledný kus ledu"?<ref>[https://books.google.cz/books?id=34MEAAAAQAAJ&hl=cs&pg=PA199#v=onepage&q=iceberg&f=false The Nautical Magazine, svazek 21 (1852), s. 199]</ref> Během studia se také zřejmě přiklonil k [[Teorie otevřeného polárního moře|teorii otevřeného polárního moře]], kterou zastával i <span class="name-person">John Barrow</span>, a domníval se, že <span class="name-place">Beringovy úžiny</span> by se dalo nejlépe dosáhnout plavbou severně od <span class="name-place">Barrowovy úžiny</span>. <ref>William Battersby: [[James Fitzjames: The Mystery Man of the Franklin Expedition]] (2010), ss. 131-132</ref>

<span class="name-person">John Barrow</span> sice nedokázal u Admirality prosadit jmenování <span class="name-person">Fitzjamese</span> velitelem expedice, ale komandér <span class="name-person">Fitjzames</span> stal kapitánem <span class="name-ship">[[Erebus|Erebu]]</span> a tedy třetím mužem ve velení Franklinovy expedice. V  nepřítomnosti byl <span class="text-date">31. prosince 1845</span> britskou Admiralitou (zřejmě opět na základě Barrowovy intervence) povýšen na kapitána. <ref>[https://en.wikisource.org/wiki/A_Naval_Biographical_Dictionary A Naval Biographical Dictionary, heslo James Fitzjames]</ref>, <ref>William Battersby: [[James Fitzjames: The Mystery Man of the Franklin Expedition]] (2010), ss. 132-133</ref>

<span class="name-person">James Fitzjames</span> se stal členem posádky <span class="name-ship">Erebu</span> <span class="text-date">4. března 1845</span>, hned druhý den po veliteli expedice <span class="name-person">[[John Franklin|Johnu Franklinovi]]</span> a kapitánovi <span class="name-ship">[[Terror]]u</span> <span class="name-person">[[Francis Rawdon Moira Crozier|Francisi Crozierovi]]</span>. <ref>Richard J. Cyriax: [[Sir John Franklin's Last Arctic Expedition]] (1939), ss. 28 a 30</ref>

Ačkoli byl až třetím mužem ve velení po výše zmíněných dvou, měl na starosti výběr důstojníků expedice a byl rovněž jakýmsi "vedoucím výzkumu" zemského magnetismu <ref>[https://en.wikipedia.org/wiki/James_Fitzjames#The_Franklin_Expedition English Wikipedia, heslo James Fitzjames]</ref>. Obě tyto úlohy by měl za normálních okolností na starosti patrně velitel <span class="name-ship">Terroru</span> <span class="name-person">Francis Crozier</span>, který byl dokonce za své zásluhy o výzkum zemského magnetismu zvolen členem Královské společnosti<ref>[https://en.wikipedia.org/wiki/Francis_Crozier#Antarctic_exploration  English Wikipedia, heslo Francis Crozier]</ref>. Podle dopisů odeslaných z <span class="name-place">[[Disko Bay]]</span> se zdá, že ze strany <span class="name-person">Croziera</span> bylo ve vztahu k <span class="name-person">Fitzjamesovi</span> jisté napětí. Nevíme ale nic o tom, jak se jejich vztahy vyvíjely po odplutí z <span class="name-place">Disko Bay</span> a zejména poté, co se <span class="name-person">Crozier</span> po Franklinově smrti stal velitelem celé expedice.

<span class="name-person">Fitzjames</span> navíc zformuloval plán pro jakousi osobní, nadstavbovou expedici: až výprava dorazí na ruskou stranu <span class="name-place">Beringovy úžiny</span> (a nikdo nepochyboval, že se jí to podaří), jeden důstojník by se mohl vydat přes <span class="name-place">Sibiř</span> a <span class="name-place">Rusko</span> do <span class="name-place">Evropy</span>, aby přinesl zprávu o úspěchu co nejdříve. A tím důstojníkem by mohl být právě <span class="name-person">Fitzjames</span>. <ref>William Battersby: [[James Fitzjames: The Mystery Man of the Franklin Expedition]] (2010), s. 133</ref>

==Osudy během expedice a dochované památky==
<span class="name-person">James Fitzjames</span> je autorem zřejmě nejpodrobnějšího popisu plavby lodí Franklinovy expedice z <span class="name-place">Anglie</span> do <span class="name-place">Grónska</span>, kterou vylíčil v dopisech '''[https://www.myheritage.com/FP/genealogy-search-ppc.php?lang=CS&type&action=person&siteId=153269211&indId=3000002&origin=profile Elizabeth Coninghamové rozené Meyrickové]''', manželce svého de facto adoptivního bratra <span class="name-person">Williama Coninghama</span>. Ty byly odeslány ze <span class="name-place">zátoky Disko</span> a s několikaletým odstupem publikovány ([http://books.google.cz/books?id=34MEAAAAQAAJ&vq=artic%20matters&hl=cs&pg=PA158#v=onepage&q&f=false první] a [http://books.google.cz/books?id=34MEAAAAQAAJ&vq=artic%20matters&hl=cs&pg=PA195#v=onepage&q&f=false druhá] část) v Nautical Magazine, svazek 21). Rozsáhlé výňatky z tohoto de facto deníku jsou použity v článku [[Plavba z Anglie do Disko Bay]].

Je rovněž uváděn jako nejpravděpodobější autor, resp. pisatel všech "oficiálních" zpráv, které se podařilo nalézt: počínaje [https://www.franklinova-expedice.cz/w/Plavba_z_Anglie_do_Disko_Bay#Z_Orknej.C3.AD_do_Gr.C3.B3nska první z <span class="text-date">30. června 1845</span>] (tedy ještě během plavby do <span class="name-place">Grónska</span>)<ref>Richard J. Cyriax: [[Sir John Franklin's Last Arctic Expedition]] (1939), s. 60</ref> a [[Zprávy na Ostrově krále Viléma|obou zpráv nalezených na <span class="name-place">Ostrově krále Viléma</span>]]<ref>Richard J. Cyriax: [[Sir John Franklin's Last Arctic Expedition]] (1939), s. 129</ref>, <ref>Richard J. Cyriax: [[Sir John Franklin's Last Arctic Expedition]] (1939), s. 160</ref>, <ref>[http://visionsnorth.blogspot.cz/2009/04/it-is-perhaps-most-evocative-document.html Russell Potter: The Victory Point Record]</ref>.

Z nich víme, že ještě <span class="text-date">25. dubna 1848</span> byl <span class="name-person">Fitzjames</span> naživu, byl stále (titulárním, loď před 3 dny opustil) kapitánem <span class="name-ship">Erebu</span> a druhým mužem ve velení. Na toto místo zjevně postoupil po smrti <span class="name-person">[[John Franklin|Johna Franklina]]</span> <span class="text-date">11. června 1847</span>.

==Identifikace kosterních pozůstatků==

V roce <span class="text-date">1859</span> objevil poručík <span class="name-person">[[William Hobson]]</span> v místě později pojmenovaném <span class="name-place">Erebus Bay</span> v lodním člunu na saních dvě bezhlavá těla námořníků Franklinovy expedice.  O dva roky později (podle svědectví, která shromáždil <span class="name-person">[[Charles Francis Hall]]</span>) našli Inuité necelé dva kilometry od "Hobsonova" člunu pozůstatky druhého člunu a mnoho dalších koster a také doklady, že zde docházelo ke kanibalismu. Když byly tyto lokality počátkem <span class="name-place">90. let 20. století</span> znovu objeveny, byly označeny jako archeologické lokality NgLj-3, respektive NgLj-2. <ref>[https://doi.org/10.1016/j.jasrep.2024.104748 Douglas R. Stenton, Stephen Fratpietro, Robert W. Park: Identification of a senior officer from Sir John Franklin’s Northwest Passage expedition, Journal of Archaeological Science: Reports, 2024, 104748, ISSN 2352-409X]</ref>

[[Soubor:1-s2.0-S2352409X24003766-gr3 lrg.jpg|rám|žádné|alt=Vyzvednutí dolní čelisti, která bude později identifikována jako čelist Jamese Fitzjamese, na nalezišti NgLj-2 v roce 1993|Vyzvednutí dolní čelisti, která bude později identifikována jako čelist Jamese Fitzjamese, na nalezišti NgLj-2 v roce 1993]]

Z naleziště NgLj-2 (tedy z místa Hobsonem '''ne'''objeveného člunu) byla v roce <span class="text-date">1993</span> mj. vyzvednuta čelist, která získala označení  NgLj-2:226. U ní byly při výzkumu zaznamenány morfologické ukazatele stáří, pohlaví a patologie, jakož i antropogenní úpravy povrchu kosti. Vzorky pro genetické analýzy však tehdy odebrány nebyly a ostatky byly v roce <span class="text-date">1994</span> vráceny na lokalitu a uloženy do pamětní mohyly. V roce <span class="text-date">2013</span>, kdy bylo rozhodnuto o provedení analýz DNA a stabilních izotopů, byla NgLj-2:226 jednou z osmi čelistí dočasně vyjmutých z mohyly za účelem odebrání zubů pro tento účel. Dolní čelisti byly na lokalitě znovu pohřbeny v roce <span class="text-date">2014</span>.<ref>[https://doi.org/10.1016/j.jasrep.2024.104748 Douglas R. Stenton, Stephen Fratpietro, Robert W. Park: Identification of a senior officer from Sir John Franklin’s Northwest Passage expedition, Journal of Archaeological Science: Reports, 2024, 104748, ISSN 2352-409X]</ref>

Aby se dalo provést ztotožnění kosterních pozůstatků pomocí DNA, je potřeba najít příbuznou osobu, která ovšem musí pocházet z nepřerušené linie synů či dcer. Historičce <span class="name-person">Fabiënne Tetteroo</span>, která se životem <span class="name-person">Jamese Fitzjamese</span> zabývá, se podařilo najít <span class="name-person">Nigela Gambiera</span>, který je v nepřerušené mužské linii potomkem <span class="name-person">Jamese Gambiera</span> (<span class="text-date">1691-1745</span>), pradědečka "našeho" <span class="name-person">Jamese Fizjamese</span>. <span class="name-person">Nigel Gambier</span> ochotně souhlasil s účastí na výzkumu a byly mu odebrány pro další analýzu sliny z ústní dutiny.<ref>[https://jamesfitzjames.substack.com/p/first-fitzjames-newsletter Fabiënne Tetteroo:First Fitzjames newsletter, 27. 9. 2024, Captain James Fitzjames]</ref>

Následná porovnání odebrané DNA s DNA odebranou z různých kosterních pozůstatků na <span class="name-place">Ostrově krále Viléma</span> pak prokázala blízkost jeho DNA s DNA odebranou ze zubu z výše zmíněné čelisti NgLj-2:226: konkrétně, jak uvádějí autoři ve svém článku, je 2092x pravděpodobnější, že "majitel" čelisti a <span class="name-person">Nigel Gambier</span> {kterého ovšem autoři článku identifikují pouze jako "FR-036–2024") jsou příbuzní, než že nejsou. Tím lze považovat za prokázané, že jde skutečně o čelist <span class="name-person">Jamese Fitzjamese</span>.<ref>[https://doi.org/10.1016/j.jasrep.2024.104748 Douglas R. Stenton, Stephen Fratpietro, Robert W. Park: Identification of a senior officer from Sir John Franklin’s Northwest Passage expedition, Journal of Archaeological Science: Reports, 2024, 104748, ISSN 2352-409X]</ref>

==Stopy kanibalismus a význam identifikace ostatků==

Již při výzkumu čelisti NgLj-2:226 v roce <span class="text-date">1993</span> na ní byly nalezeny stopy po řezaní nožem, viz foto níže. <ref>[https://doi.org/10.1016/j.jasrep.2024.104748 Douglas R. Stenton, Stephen Fratpietro, Robert W. Park: Identification of a senior officer from Sir John Franklin’s Northwest Passage expedition, Journal of Archaeological Science: Reports, 2024, 104748, ISSN 2352-409X]</ref>

[[Soubor:1-s2.0-S2352409X24003766-gr6 lrg.jpg|rám|Dva pohledy na dolní čelist NgLj-2:226 (náležící Jamesu Fitzjamesovi) ilustruje lidmi způsobené zásahy ukazující na kanibalismus. (vlevo) velký zářez na dolním okraji levé strany, (vpravo) jeden ze dvou malých zářezů na zadním okraji pravého vzestupného ramene. Foto: Anne Keenleyside.]]

"Nejjednodušší interpretace" identifikace čelisti NgLj-2:226 jako Fitzjamesovy je, že <span class="name-person">James Fitzjames</span> skutečně zemřel pouhých 80 kilometrů jižně od místa "Crozierova vylodění" resp. <span class="name-place">Victory Pointu</span> a to během pochodu na jih, tedy v poměrně krátké době po <span class="text-date">25. dubnu 1848</span>, kdy sepsal [[Zprávy na Ostrově krále Viléma|zprávu nalezenou na Victory Pointu]]. K této interpretaci se kloní autoři článku o identifikaci Fitzjamesových pozůstatků <ref>[https://doi.org/10.1016/j.jasrep.2024.104748 Douglas R. Stenton, Stephen Fratpietro, Robert W. Park: Identification of a senior officer from Sir John Franklin’s Northwest Passage expedition, Journal of Archaeological Science: Reports, 2024, 104748, ISSN 2352-409X]</ref>, kteří jeho smrt předpokládají během <span class="text-date">května či června 1848</span>. V takovém případě by expedice hned v počátku pochodu za svojí záchranou přišla o dalšího muže z nejvyššího velení, což spolu s 10 dříve zemřelými důstojníky jistě značně zkomplikovalo velení a mohlo vést k celkovému rozpadu kázně a morálky.

Toto "jednoduché" vysvětlení ale předpokládá, že <span class="name-person">Fitzjames</span> byl již při "vylodění" v poměrně špatném zdravotním stavu, anebo se jeho stav prudce zhoršil, a současně že expedice trpěla takovým nedostatkem potravin, že se jeho druhové svého velitele nepokusili ani pohřbít, ale prostě ho snědli, a to dokonce ty části těla, které obvykle přicházejí na řadu až nejpozději, protože jsou nejvíc "lidské".<ref>Ohledně chování lidí v situacích, kdy jediná cestak k přežití je snězení svých blízkých, viz [https://laurentriolawrites.wordpress.com/2024/09/25/cold-boys-and-cannibalism/ Lauren Triola: Cold Boys and Cannibalism, 25. září 2024, Lauren Triola Writes]</ref> Oboje není samozřejmě vyloučené (o zdravotním stavu <span class="name-person">Fitzjamese</span> a zásobách potravin v okamžiku vylodění nemáme jasnou představu, tím méně pak o průběhu pochodu na jih), ale ani nijak zvlášť pravděpodobné.

Rozhodně nelze vyloučit ani "komplikovanější" průběh událostí. V prvé řadě <span class="name-person">Fitzjames</span> nemusel zemřít na místě nálezu čelisti: nelze vyloučit, že jeho hlava byla na toto místo přinesena jako "konzerva" (i když těžko z nějaké větší dálky). Dále není jasné, zda zemřel při "prvním" pochodu na jih, nebo zda mezitím došlo k nějakému návratu k lodím, případně zda nezemřel na zpáteční cestě k nim resp. k <span class="name-place">Victory Pointu</span>, eventuálně zda dobrovolně nezůstal s nějakou skupinou nemohoucích/nemocných (zatímco <span class="name-person">[[Francis Crozier]]</span> mohl se další skupinou pokračovat na jih, případně se vrátit k lodím – toto je ovšem již čistá spekulace) a zemřel až později, když docházely zásoby. <ref>Ohledně interpretace nálezu viz též [https://jamesfitzjames.substack.com/p/first-fitzjames-newsletter Fabiënne Tetteroo:First Fitzjames newsletter, 27. 9. 2024, Captain James Fitzjames]</ref>

Co je na základě stop od nože na jeho čelisti jisté, že nezemřel jako poslední ze své skupiny...

==Památníky a geografická pojmenování==
Na rozdíl od <span class="name-person">Johna Franklina</span> a <span class="name-person">Francise Croziera</span> nemá <span class="name-person">James Fitzjames</span> vlastní pomník (nebo mi to aspoň není známo).

Jeho jméno je vyryto na několika památnících Franklinovy expedice:
* [[Pomník Johna Franklina na Waterloo Place (Londýn)]]
* [[Mramorová deska od lady Franklinové umístěná na Beecheyho ostrově]]
* [[Památník Franklinovy expedice v Old Royal Naval College Chapel (Greenwich, Londýn)]] – viz [https://memorials.rmg.co.uk/m2370/ MEMORIAL: M2370]

Histroička <span class="name-person">Fabiene Tetteroo</span> plánuje iniciovat umístění pamětní desky v kostele Sv. Vavřince v <span class="name-place">Abbots Langley</span>, kde James Fitzjames prožil dětství. <ref>[https://jamesfitzjames.substack.com/p/first-fitzjames-newsletter Fabiënne Tetteroo:First Fitzjames newsletter, 27. 9. 2024, Captain James Fitzjames]</ref>

Jediné mně známé geografické pojmenování je maličký ostrov u jihozápadního pobřeží <span class="name-place">Ostrova krále Viléma</span>: <span class="name-place">[http://www.geodata.us/canada_names_maps/maps.php?featureid=OAFRD&f=320 Ostrov Jamese Fitzjamese]</span>.

==James Fitzjames v literatuře==
Jako třetí muž ve velení je <span class="name-person">Fitzjames</span> pochopitelně zmíněn v prakticky všech textech literatury faktu o Franklinově expedici. V krásné literatuře vystupuje jako významnější postava v dílech:

* [https://www.amazon.com/North-Franklin-Journals-James-Fitzjames/dp/1550414062 John Wilson: '''North With Franklin: The Lost Journals of James Fitzjames'''] (1999)
* [https://www.amazon.com/Terror-Dan-Simmons-ebook/dp/B003JH79D2/ Dan Simmons: '''The Terror'''] (2007), česky viz [http://www.databazeknih.cz/knihy/terror-12902 Databáze knih]

==Kalendárium==

{{Template:DataCalendarPageTmpl}}

<!-- Konec Hlavní sloupec -->
  </div>
  <div class="small-12 large-4 columns right-column">
<!-- Pravý sloupec -->

==<small>Související stránky</small>==
<div class="related-pages">
* <span class="name-person">William Battersby</span>: [[James Fitzjames: The Mystery Man of the Franklin Expedition]]
* [[Plavba z Anglie do Disko Bay]]
* [[HMS Erebus]]
</div>
{{Šablona:DataLinksPage}}
<!--
==<small>Externí odkazy</small>==
{{Infozdroj|uk|https://en.wikisource.org/wiki/A_Naval_Biographical_Dictionary/Fitzjames,_James|FITZJAMES. (Capt., 1845. F-P., 20; H-P., 2.)|Článek o Jamesu Fitzjamesovi v A Naval Biographical Dictionary (1849)|30.7.2016}}
{{Infozdroj|uk|http://en.wikipedia.org/wiki/James_Fitzjames|James Fitzjames|Článek o Jamesu Fitzjamesovi v anglické Wikipedii|20.1.2013}}
{{Infozdroj|uk|http://www.jamesfitzjames.net/|James Fitzjames: The Mystery Man of the Franklin Expedition|Web ke stejnojmenné knize Williama Battersbyho (v současnosti nefunkční)|6.8.2016}}
{{Infozdroj|uk|https://www.facebook.com/James-Fitzjames-945580075537079/|James Fitzjames|Facebooková stránka věnovaná Jamesu Fitzjamesovi a Franklinově expedici|6.8.2016}}
{{Infozdroj|uk|http://erebusandterrorfiles.blogspot.cz/2011/12/fitzjames-cabin.html|Fitzjames' cabin|Rekonstrukce podoby Fitzjamesovy kabiny na Erebu|24.9.2016}}
{{Infozdroj|uk|http://discovery.nationalarchives.gov.uk/details/r/D62922|Will of James Fitzjames, Commander in the Royal Navy|Poslední vůle Jamese Fitzjamese v britských archivech (cena 3,50 £)|4.8.2018}} -->

==<small>Zdroje a poznámky</small>==
<references />

<!-- Konec Pravý sloupec -->
  </div>
</div>

<hr>
<html>
<!-- Kontextová reklama Sklik -->
<div id="sklikReklama_67270" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"></div>
<script>
	var sklikData = { elm: "sklikReklama_67270", zoneId: "67270", w: 300, h: 250 };
</script>
<script src="//c.imedia.cz/js/script.js"></script>
</html>
<hr>

[[Kategorie:Posádka Erebu|Fitzjames,James]]