William Coppin

Z Ztracená Franklinova expedice
Přejít na: navigace, hledání

William Coppin (9. října 1805 – 17. dubna 1895) byl lodní kapitán, konstruktér lodí, vynálezce a majitel loděnic. V roce 1850 informoval lady Franklinovou o údajných viděních svých dětí, týkajících se místa, kde se nachází Franklinova výprava.

Životopis

William Coppin se narodil v přístavním městě Kinsale v hrabství Corke na jihu Irska.

Jako 17letý šel pracovat do loděnic svého příbuzného v městě St. John v kanadské provincii Nový Brunšvik. Jako dvacetiletý údajně "navrhl člun, který mohl sjíždět zamrzlé řeky" a ve 24 letech postavil svoji první loď.

V roce 1831 se jako kapitán lodi, kterou sám postavil na zakázku obchodníka s tropickým dřívím, plaví do Londonderry (dnes druhé největší město Severního Irska, běžně zvané Derry). Poté velí osobním lodím, plavícím se z Derry do Filadelfie (USA) a do Liverpoolu.

V roce 1839 kupuje Skiptonovy loděnice a jeho první loď, City of Derry, dosahuje rychlostní rekord v plavbě z Liverpoolu do indického Madrásu (104 dní). V roce 1840 začíná vyrábět parní stroje a kotle pro lodě. Coppin tou dobou zaměstnává na 500 lidí a jeho loděnice jsou největší v Irsku.

V červenci 1842 spustil na vodu do té doby největší parní loď světa a jednu z prvních, které byly poháněny lodním šroubem[1], Great Northern. Loď s výtlakem 1750 tun, délkou 220 stop a parním strojem o výkonu 370 koňských sil sice ohromila veřejnost, ale Coppin pro ni nenašel zákazníka a loď nakonec nechal sešrotovat.

Coppin se následně vedle stavby menších parních lodí (jednou z nich byl kolesový parník Lady Franklin) věnoval (od roku 1846) záchraně a opravě ztroskotaných lodí a do roku 1873, kdy ve věku 68 let odešel na odpočinek, jich zachránil a opravil na 140.

Mezi lety 1857 a 1881 si nechal patentovat nejméně 10 vynálezů.

Gerald Hasson, který sepsal historii loděnic v Derry [2], napsal o jeho povaze: Byl to muž plný nápadů, sršící energií a sebedůvěrou hraničící s arogancí.[3] [4] [5]

Coppinova rodina

William Coppin měl se svou manželkou Dorou (? — 11.9.1866) 6 dětí: Johna (1836? – 1901), Anne (1840? – ?), Doru (1844? – ?), Luisu (7.9.1845 – 27.5.1849), Williama (1848? – ?) a Harrietu (1857 – 11.4.1859). [6], [7], [8]

V době, které se týká níže popsaný případ "zjevení" ohledně Franklinovy expedice, žila v domácnosti s Coppinovými rovněž švagrová Harriet Smithová[9], sestra Coppinovy manželky, která zřejmě pomáhala s péčí o děti. [10]

Dcera Luisa, přezdívaná v rodině Weesy, zemřela ve věku 3 let a 8 měsíců na "gastrickou horečku" (gastric fever), možná na břišní tyfus.

Coppin a Franklinova výprava

Podle knihy Josepha Henry Skewese Sir John Franklin, The True Secret of the Discovery of His Fate z roku 1889 měl Coppin v roce 1850 informovat lady Franklinovou o "zjevení", kterým měla zesnulá Weesy sdělit své sestře Anně polohu Franklinovy výpravy. Coppin se měl podle téže knihy i jinak angažovat v pátrání po Franklinově expedici, mj. přispět na výstroj francouzského poručíka Josepha René Bellota (a následně na jeho pomník v Greenwichi) a pomoci vybrat Leopolda McClintocka jako velitele výpravy, která pozůstatky Franklinovy expedice skutečně na udaném místě nalezla.

Leopold McClintock rázně odmítl tvrzení, že "Zjevení" z Londonderry ovlivnilo Jane Franklinovou, pokud jde o oblast pátrání po Franklinově výpravě. Zdá se však, že i když Skewesova verze je značně přehnaná a podstatně zkreslená (zejména pokud jde o správnost lokalizace Franklinovy výpravy ve "Zjevení"), jádro příběhu (v tom smyslu, že "Zjevení" ovlivnilo pátrání po Franklinovi a Jane Franklinová ho brala vážně) je pravdivé. Sophia Cracroftová, neteř Johna Franklina a celoživotní spolupracovnice a přítelkyně v té době již zesnulé Jane Franklinové a McClintock patrně snažili celý případ ututlat.

Související stránky

Externí odkazy

Zdroje a poznámky

Reklama