Role jasnovidců a médií v pátrání po Franklinově expedici

Téměř neznámou kapitolou pátrání po Franklinově expedici je angažmá jasnovidců a médií v pátrání po Franklinově expedici. Ve skutečnosti to není překvapující a v žádném případě to není důvod k posměchu našim předchůdcům z poloviny 19. století: i v současnosti se u mnoha záhadných zmizení přihlásí nějaký senzibil, který údajně ví, kde se hledaná osoba či dokonce letadlo nachází a dokonce o tom vycházejí nejen články, ale i knihy.

V případě zmizení Franklinovy expedice je zajímavé, že všechna známá "paranormální" hlášení o její poloze a stavu pocházejí od jasnovidkyň a médií ženského pohlaví. Nepřekvapivé je, že drtivá většina těchto zpráv se ukázala jako nesprávná. Nejméně v jednom případě ("Zjevení z Londonderry") však takovéto poselství "z jiného světa" pravděpodobně ovlivnilo směr pátrání.

Mesmerismus, jasnovidectví a spiritismus v 19. století

Kontradmirál Leopold McClintock se ve své odmítavé reakci k "Zjevení z Londonderry" (viz dále) vyslovil i obecně k otázce "nadpřirozených zjevení" týkajících se Franklinovy výpravy:

In the early days of the Franklin search there were clairvoyants, visions, dreams, and revelations in the greatest abundance — a large number came from America. They 'saw' Franklin's ships in all parts of the Artic regions, nor did those spirit manifestations cease so long as doubt remained. In 1858 one such oracle gave the date of Franklin death as being May 2nd of that year – about eleven years after his actual death. Lady Franklin was deluged with these 'revelations'. She courteously listened to all, but was influenced by none of them. There was no sort of mystery or secrecy observed about any of them. I have yet to learn that anyone attached the slightest value to any of them, and least of all the practical people who shared in either the counsels of the Artic commanders or in the confidence of Lady Franklin;

V počátcích pátrání po Franklinovi byl velký přebytek jasnovidců, vizí, snů a odhalení – velké množství přicházelo z Ameriky. 'Viděli' Franklinovy lodě ve všech částech Arktidy a tyto projevy duchů nepřestaly, dokud přetrvávaly pochyby [o osudu výpravy]. V roce 1858 jeden takový věštec [či věštkyně] udával datum Franklinovy smrti jako 2. května toho roku – asi 11 let po jeho skutečné smrti. Lady Franklinová byla zaplavena těmito 'odhaleními'. Zdvořile jim všem naslouchala, ale žádným nebyla ovlivněna. U žádného z nich nebyla žádná záhada či tajemství. Musím se teprve poučit, že by kdokoli dával sebemenší váhu kterémukoli z nich, a to nejméně ti praktičtí lidé, kteří se podíleli na poradách arktických velitelů nebo kteří se těšili důvěře lady Franklinové.

Současný kanadský badatel W. Gillies Ross ve svém článku "Clairvoyants and mediums search for Franklin" uvádí, že v 1. polovině 19. století do Británie pronikl "mesmerismus", z dnešního pohledu pavědecký způsob léčení vynalezený Němcem Friedrichem Mesmerem (1733-1815). Hlavním nástrojem mesmerismu byla hypnóza, která byla kromě léčení používána i k vyvolání jasnovidectví. To je zde chápáno jako "schopnost vidět vzdálené předměty bez použití očí", kdy jasnovidci tvrdili, že jsou schopni (dnes bychom řekli virtuálně) cestovat na místo určené "mesmeristou" (hypnotizérem).

Ve Spojených státech se v polovině 19. století rozmáhal spiritismus, údajná komunikace s duchy, o jehož rozmach se přičinily sestry Foxovy (z nichž jedna, Margaret, se později stala ženou Elishy Kane, významného amerického pátrače po Franklinově expedici). Sestry Foxovy v roce 1888 přiznaly, že jejich spiritistické seance byly podvod. V 50. letech 19. století se spiritismus rozšířil i do Británie.

V roce 1849 (W. G. Ross cituje The Aberdeen Herald z 14. 7. 1849) se v britském tisku objevila výzva, že pokud některé osoby skutečně disponují takovými výjimečnými schopnostmi, měly by je využít i k praktickým účelům, například k objasnění osudu sira Johna Franklina.

Ať už to bylo díky této výzvě či z jiných pohnutek, celá řada "jasnovidců" se skutečně pokusila určit polohu a osud Franklinovy expedice, ovšem, jak ukazuje následující přehled založený na zmíněném článku W. G. Rosse, bez valných úspěchů.

Ellen Dawsonová

Ellen Dawsonová byla londýnská jasnovidkyně, kterou hypnotizoval J. Hands a která proslula mj. vypátráním některých odcizených cenností.

V květnu 1849 švagr lady Franklinové, Ashurst Majendie, doprovodil Jane a Sophii Cracroftovou na seanci do Handsova domu. Ellen odmítla přímo mluvit s lady Franklinovou, neboť se údajně bála jí sdělit případné nepříjemné zprávy o osudu jejího manžela. Jane Franklinová tak vyčkávala v jiné místnosti, zatímco Sophie a Majendie pozorovaly, jak Hands uvedl Ellen do transu. Poté jí Sophie mohla klást otázky.

Ellen v transu urazila dlouhou cestu a viděla dvě lodě obklopené ledem, na jejich palubě pak několik mužů, z nichž jeden připomínal sira Johna. Nedaleko byly další dvě lodě, patrně z pátrací expedice Jamese Rosse. Franklinovi muži měli k jídlu solené hovězí a suchary a byli cítit po brandy.

Při druhé návštěvě v listopadu 1849 Ellen sdělila, že lodě jsou zablokovány ledem a nemohou se uvolnit bez pomoci jiné lodě. Nejlépe dosažitelná by výprava byla od západu (tedy zřejmě od Beringovy úžiny). Franklin byl prý stále naživu (ve skutečnosti byl již 2,5 roku mrtev) a výprava měla dostatek zásob.

Jak vidno, v podstatě veškeré informace sdělené Ellen Dawsonovou byly nepravdivé.

"Zjevení" z Londonderry

V roce 1849 údajně zesnulá čtyřletá dcera loďaře Williama Coppina zjevila své sestře Anně polohu Franklinovy výpravy včetně plánku s polohou a trasou k lodím. To mělo ovlivnit lady Franklinovou při určování oblastí pátrání pro výpravy, které ona vyslala a financovala, a vést ke konečnému nálezu místa vylodění výpravy na Victory Pointu.

Leopold McClintock, který velel výpravě, jež nalezla zprávy Franklinovy expedice a odhalila, že většina výpravy zahynula na Ostrově krále Viléma, označil celou historku, popsanou v knize Josepha Henry Skewese Sir John Franklin, The True Secret of the Discovery of His Fate z roku 1889, za vylhanou. Zdá se však, že i když Skewesova verze je značně přehnaná, jádro příběhu je pravdivé. Sophia Cracroftová, neteř Johna Franklina a celoživotní spolupracovnice a přítelkyně v té době již zesnulé Jane Franklinové, se ve spolupráci s McClintockem patrně snažila celý případ ututlat.

Podrobně viz stránka "Zjevení" z Londonderry.

Související stránky

• Joseph Henry Skewes: Sir John Franklin, The True Secret of the Discovery of His Fate
• William Coppin

Externí odkazy

• W. Gillies Ross: Clairvoyants and mediums search for Franklin, Polar Record 39 (208): 1–18 (2003). - Podrobný přehled o zprávách jasnovidců a médií, týkajících se Franklinovy expedice (revize 26.2.2018)
• Russell Potter: The Londonderry Vision, 17.4.2009 - Základní informace o záhrobním poselství Coppinova dítěte (revize 26.12.2017)
• Russell Potter: The Londonderry Vision, Redux, 7.6.2012 - Další informace o poselství z Londonderry (revize 26.12.2017)
• Russell Potter: The Writing on the Wall, 24.6.2012 - Jak přesně znělo poselství z Londonderry (revize 26.12.2017)
• Peter Carney: The writing's on the wall for little 'Weesy' Coppin (if my memory serves me right), 24.6.2012 - Jiný pohled na poselství z Londonderry včetně dalších informačních zdrojů (revize 26.12.2017)
• Giulia Katherine Hoffmann: Otherworldly Impressions: Female Mediumship in Britain and America in the Nineteenth and Early Twentieth Centuries, 2014 - Disertace věnovaná ženským médiím z Británie a USA; první kapitola je věnována Franklinově expedici (revize 26.12.2017)
• Shane McCorristine: The psychic search for the Franklin expedition, 23.10.2017 - Vyšlo na blogu Royal Museums Greenwich (revize 26.12.2017)
• The Frozen Deep by Wilkie Collins - Plný text melodramatu na webu Project Gutenberg (revize 25.2.2018)