Hroby na Beecheyho ostrově

Z Ztracená Franklinova expedice
Přejít na: navigace, hledání

Text stránky byl připraven s využitím textu od Marie Michlové.

Nález hrobů

Hroby mužů z Franklinovy expedice byly nalezeny 27. srpna 1850. Nález popisuje poručík E. J. De Haven z Americké arktické expedice v dopise tajemníkovi admirality, datovaném 6. července 1851 (doručen 20. listopadu 1851) [1]

Lieutenant E. J. De Haven to the Secretary of the Admirality

United States Arctic Expedition, Proven, 6th July 1851. (Received 20th November.)

On the 27th August the schooner "Felix," Captain Sir John Ross, Mr. Penny's squadron, and my own command were moored to the land ice at Beechy Island. A joint search was instituted along the shores, and in a short time one of Mr. Penny's men returned and reported that be had found several graves. On examination his - report proved correct, and every other indication was found near the spot identifying it as the winter station of a large and well-equipped civilized party. The following inscriptions copied from the head-boards of three carefully made graves will plainly show whose party it was:

lst. Sacred to the memory of W. Braine, R.M., H.M.S. "Erebus." Died 3d April 1846. Aged 32 years.
2d. Sacred to the memory of John Hartnell, A.B., H.M.S. "Erebus." Aged 23 years.
3d. Sacred to the memory of John Torrington, who departed this life January lst A.D. 1846, on hoard H.M.S. "Terror." Aged 20.
The spot was on the inner or north-east side of Beechy Island, which with main land forms a well protected and convenient harbour, where no doubt the ships passed their first winter in security. The most minute search was made for written notices or records, but nothing of the kind could be met with.

V hrubém překladu zde De Haven sděluje:

27. srpna přistál škuner Felix pod velením kapitána Sira Johna Rosse, squadrona pana Pennyho a moje vlastní loď u pevninského ledu na Beecheyho ostrově. Pobřeží bylo společně propátráno a vbrzku se vrátil jeden z Pennyho mužů se zprávou, že nalezl několik hrobů. Tato zpráva se ukázala pravdivou a podle všech náznaků, které byly poblíž tohot místa nalezeny, šlo o zimoviště velké a dobře vybavené civilizované výpravy. Následující nápisy opsané z náhrobních desek tří pečlivě upravenách hrobů jasně ukazují, čí výprava to byla [následují nápisy na náhrobních kamenech, které jsou na této stránce uvedeny níže]. Toto místo se nachází na vnitřní čili severovýchodní straně Beecheyho ostrova, který spolu s pevninou [pevninou zde myšlen ostrov Devon] tvoří dobře chráněný a pohodlný přístav, kde bezpochyby lodě strávily v bezpečí svou první zimu. Okamžitě bylo podniknuto pátrání po písemných poznámkách či zprávě, ale nic toho druhu nebylo nalezeno.

Popis hrobů

John Torrington

Sacred to the memory of John Torrington, who departed this life January 1st, A.D.1846, on board of HM ship Terror, aged 20 years
[2]

John Torrington byl vrchní topič na Terroru a nápis na jeho hrobě v češtině ve volném překladu zní:

Věnováno památce Johna Torringona, který opustil tento svět 1. ledna l. p. 1846, na palubě lodi Jeho Veličenstva Terroru, stár 20 let.

John Hartnell

Sacred to the memory of John Hartnell, AB, of HMS Erebus, died January 4th, 1846, aged twenty-five years. “Thus saith the Lord of Hosts, consider your ways.” Haggai, I, 7
[3]

John Hartnell byl námořník 1. třídy na Erebu a nápis na jeho hrobě v češtině ve volném překladu zní

Věnováno památce Johna Hartnella, námořníka 1. třídy z HMS Erebus, který zemřel 4. ledna 1846, stár dvacet pět let. "Toto praví Hospodin zástupů: Vezměte si k srdci své cesty." Kniha Ageus, I, 7 (biblický citát dle českého ekumenického překladu, viz [4])

William Braine

Sacred to the memory of William Braine, RM of HMS Erebus, died April 3rd, 1846, aged thirty-two years. “Choose ye this day whom you will serve”, Joshua xxiv, 15
[5]

William Braine byl námořní pěšák na Erebu a nápis na jeho hrobě v češtině ve volném překladu zní:

Věnováno památce Williama Brainea, příslušníka námořní pěchoty z HMS Erebus, který zemřel 3. dubna 1846, stár třicet dva let. "Vyvolte si dnes, komu chcete sloužit." Kniha Jozue, XXIV, 15 (biblický citát dle českého ekumenického překladu, viz [6])

Čtvrtý a další hroby

Tajná nedokončená exhumace

První pokus o prozkoumání obsahu hrobů podnikl Edward Belcher 12. srpna 1852, ovšem shledal zemi natolik zmrzlou, že od dalšího kopání záhy upustil a nechal hroby znovu upravit.
"The graves were dug into, but found so firmly frozen that no prospect offered by further disturbance; they were therefore replaced, and completed anew,"
popisuje krátký pokus Sir Edward Belcher.[7] Vzhledem k tomu, že posádky Franklinových lodí dokázaly hroby vyhloubit během arktické zimy a jara, je otázkou, zda od dalšího kopání neupustil spíše kvůli nechuti námořníků rušit klid mrtvých.

Během vykopávek hrobů v roce 1984 (viz dále) zjistila Beattieho expedice, že hrob Johna Hartnella už někdo zkoumal před nimi.[8] Pátrání v dokumentech pak přineslo mírně hororové odhalení.

7. září 1852 navštívil Beecheyho ostrov parní škuner Isabel, kterému velel Edward Augustus Inglefield. Isabelu vlastnila a její výpravu finacovala lady Franklinová v rámci pátrání po osudu zmizelé expedice pod velením jejího manžela.

Inglefield a lodní lékař Dr. Pether Sutherland povečeřeli na palubě jiné britské lodi North Star (píše se rok 1852 a v kanadské Arktidě pátrá po Franklinovi 5 lodí Belcherovy expedice; North Star je jednou z nich). Po večeři se oba muži vydávají tajně k hrobům Franklinových námořníků (podle jedné verze spolu s 6 dalšími důstojníky) a zkoušejí exhumovat Johna Hartnella. Podaří se jim prokopat se k rakvi a spatřit "perfektně zachovalé tělo", které "nevykazuje žádné známky kurdějí", ale jde zjevně o tělo "člověka, který zemřel na souchotiny", o nichž se vědělo, "že k nim byl zesnulý náchylný". Vyjmutí těla z rakve a bližší ohledání těla už nebylo v silách Inglefielda a jeho druha či druhů, navíc se chýlilo k půlnoci a panoval silný mráz.

Edward Inglefield vykopání Hartnellova hrobu utajil před svými pověrčivými námořníky, ale informoval o něm v soukromých dopisech z 14. září 1852 kontraadmirála Sira Francise Beauforta a Johna Barrowa jr. Inglefield v dopise Beaufortovi popisuje následné zakrytí hrobu, z nějž si odnesl jen destičku přibitou na víku rakve a útržek látky, které pokrývala rakev. Pravdivost jeho popisu o 132 let později potvrdí Beattieho expedice.

Informace o provedené částečné exhumaci byla veřejně sdělena v roce 1853, a to v projevu Sira Rodericka Murchisona, předsedy Královské zeměpisné společnosti, při předávání Arktické medaile Edwardu Inglefieldovi. [9]

Moderní exhumace a pitvy

John Torrington

Exhumace tělesných pozůstatků Johna Torringtona proběhla v srpnu 1984. Teprve dvacetiletý Torrington byl (patrně) prvním mrtvým z celé Franklinovy expedice, možná proto, že jeho tělesná konstituce nebyla stavěna ani na námořnickou práci, ani na extrémní polární počasí. Jeho tělo bylo v rakvi svázané v oblasti loktů, zápěstí, na kotnících a palcích u nohou. Křehký mladík byl jen 163 centimetrů vysoký a po exhumaci vážil necelých 40 kilogramů (což je jen částečně vysvětlitelné vysušením těla mrazem). Měl světlé vlasy, modré oči, světle hnědé řasy. Beattieho překvapila jemná pokožka rukou a čisté nehty a ostříhané vlasy. Pitva v jeho těle nenašla prakticky žádný tělesný tuk a jeho vnitřnosti neobsahovaly žádné zbytky potravy, takže před smrtí musel delší dobu nepřijímat potravu. To, že Torrington pracoval v kotelně, prozrazovaly jen zčernalé plíce, které byly navíc abnormálně přirostlé k hrudní stěně. Abnormální vzhled mělo i jeho srdce. [10] Oficiální pitevní zpráva hovoří o příčině smrti jako neznámé, přestože Torrington trpěl chronickou obstrukční plicní nemocí, tuberkulózou, zápalem plic a mírnou otravou olovem. Vlastní příčinou smrti mohl být pravděpodobně zápal plic, nicméně Beattie předpokládá, že průběh nemoci výrazně zhoršila otrava olovem.[11]

John Hartnell

První "průzkumný" výkop Hartnellova hrobu zahájila Beattieho skupina v srpnu 1984, ovšem s vědomím, že exhumaci již v roce 1984 nebude možné provést. Při tomto výkopu si všimli, že hrob již někdo zkoumal před nimi a následně zjistili poškození rakve. Později jako "pachatele" identifikovali Inglefielda a Sutherlanda, kteří se o exhumaci pokusili již v roce 1852 Viz výše.

23. srpna 1984 odkryli víko Hartnellovy rakve v hloupce 85 cm. Po rozmrazení části ledu kolem obličeje zaznamenali poškození očí (později zjistili, že kvůli průniku vody do rakve). [12] Beattieho expedice následně pořídila fotografie, uzavřela Hartnellovu rakev a zasypala hrob.[13]

Beattieho výzkumníci se na ostrov vrátili až 8. června 1986 ve složení archeolog Eric Damkjar, fotograf Brian Spenceley, historický poradce Dr. Jim Savelle, patolog Dr. Roger Amy, radiolog Dr. Derek Notman, radiologický technik Larry Anderson, odbornice na arktické oblečení Barbara Schwegerová a asistenti Arne Carlson, Walt Kowal and Joelee Nungaq. [14]

Během pitvy se ukázalo, že Hartnell byl jako jediný z mrtvých z Beecheyho ostrova pitván, a to zjevně lodním lékařem Franklinovy expedice (mohl to být dr. Goodsir), který na jejím základě mohl dojít k závěru, že Hartnella zabila tuberkulóza.[15]

John Hartnell (+25) byl mnohem vyšší než Torrington, měřil 180 centimetrů a jeho tělo vážilo 45 kilogramů; jeho rakev měřila 203,5 x 48 x 33 centimetrů. Hartnell měl kvůli průniku vody do rakve poškozené oči. Zatímco Torringotovo bělmo, čočky i duhovky zůstaly dokonale zachované, Hartnellovy oči byly celé černošedé, zakalené. Při pitvě se zjistilo se, že přežil zlomeninu levého ramene a lokte, před smrtí ho trápila infekce v levém chodidle.[16], [17]

Hartnell byl znovu pohřben kolem půlnoci z 18. na 19. června 1986.[18]

William Braine

Třetí hrob, 2 metry hluboký, patřil námořnímu pěšákovi Williamu Brainovi (+31), jehož rakev měřila 211 x 49 x 33 cm. Destička na rakvi nesla nápis: W. Braine RM. 8 Co. W.D. H.M.S. Erebus Died April 3rd 1846 Aged 33 years. s tím, že 4 v letopočtu byla napsána zrcadlově obráceně.[19]

Williamu Brainovi byla rakev příliš malá a její víko mu zmáčklo a poškodilo nos. Z pozice těla se zdálo, že do rakve byl uložen ve spěchu.

Braine nosil vousy, měl dlouhé prořídlé černé kudrnaté vlasy, hyzdila ho jizva na čele a velmi špatné zuby. Na rozdíl od předchozích dvou námořníků byl uložen do rakve spíše nedbale, s levou rukou pod tělem, oblečení měl na sobě naruby, dokonce čtyřka na datu, která označovala jeho narození a smrt, byla napsána obráceně. Je otázka, co se dělo s tělem před pohřbem, protože Braine byl uložen do rakve již ve stavu částečného rozkladu. Jeho tělo bylo pokousáno od krys. Co se týče zdraví, nebyl na tom opravdu nejlépe. Po vyzvednutí z hrobu vážil méně než 40 kilogramů (byl nápadně vyhublý), trpěl artritidou, patologicky velkými palci na nohou, malými nádory na kolenních kostech a opět tím, čím i jeho kolegové – zvýšenou hladinou olova v těle.[20]

Braine byl uložen zpět do hrobu před půlnocí 20. června 1986. [21]

Současný stav hrobů

Související stránky

Zdroje a poznámky

  1. Arctic Expedition: Further Correspondence and Proceedings Connected with the Arctic Expedition..., s. 3
  2. http://hidden-tracks-book.blogspot.cz/2009/03/graves-on-beechey-island.html
  3. http://hidden-tracks-book.blogspot.cz/2009/03/graves-on-beechey-island.html
  4. http://www.biblenet.cz/app/b/Hag/chapter/1
  5. http://hidden-tracks-book.blogspot.cz/2009/03/graves-on-beechey-island.html
  6. http://www.biblenet.cz/app/b/Josh/chapter/24
  7. The last of the Arctic voyages, s. 75
  8. Frozen In Time: The Fate of The Franklin Expedition, e-kniha Google, s. 117-120
  9. Frozen In Time: The Fate of The Franklin Expedition, e-kniha Google, ss. 121-123
  10. Frozen In Time: The Fate of The Franklin Expedition, e-kniha Google, ss. 113-116
  11. Frozen In Time: The Fate of The Franklin Expedition, e-kniha Google, ss. 126-128
  12. Frozen In Time: The Fate of The Franklin Expedition, e-kniha Google, s. 120
  13. Frozen In Time: The Fate of The Franklin Expedition, e-kniha Google, s. 123
  14. Frozen In Time: The Fate of The Franklin Expedition, e-kniha Google, s. 132
  15. Frozen In Time: The Fate of The Franklin Expedition, e-kniha Google, ss. 140-143
  16. Frozen In Time: The Fate of The Franklin Expedition, e-kniha Google, ss. 134-143
  17. Bahn, P. G.: Hroby, hrobky a mumie, Praha 1997, ss. 170-171
  18. Frozen In Time: The Fate of The Franklin Expedition, e-kniha Google, s. 144
  19. Frozen In Time: The Fate of The Franklin Expedition, e-kniha Google, ss. 145-147
  20. Frozen In Time: The Fate of The Franklin Expedition, e-kniha Google, ss. 149-152
  21. Frozen In Time: The Fate of The Franklin Expedition, e-kniha Google, s. 152

Reklama