M'Clintockova výprava (1857-59)

Z Ztracená Franklinova expedice
Přejít na: navigace, hledání

Výprava na lodi Fox, které v letech 1857 až 1859 velel kapitán Francis Leopold McClintock, přinesla nejvýznamnější poznatky o osudech Franklinovy expedice po odplutí z Beecheyho ostrova. Získala další eskymácká svědectví, na Ostrově krále Viléma objevila řadu hmotných pozůstatků po Franklinově expedici a především získala jedinou písemnou zprávu (resp. zprávy) o osudech Franklinovy expedice.

Příprava expedice

V dubnu 1857 britská vláda odmítla další pátrání po Franklinově výpravě, které požadovala lady Franklinová a řada osobností britského veřejného života, s tím, že již není naděje na záchranu kohokoli z jejích účastníků živého a tudíž je zbytečné riskovat životy členů případných dalších výprav. [1] Jane Franklinová se následně rozhodla vyslat další výpravu na vlastní náklady.

Její rozhodnutí finančně podpořila řada dalších osobností. [2] 18. dubna 1857 nabídla velení výpravy Francisi Leopoldu McClintockovi. Ten přijal a 23. dubna mu lady Franklinová oznámila, že britské Královské námořnictvo souhlasilo s jeho dočasným uvolněním ze služby a že pro výpravu zakoupila parní jachtu Fox. Tato jachta byla pro účely plavby v polárním moři upravena v loděnicích, které ji vyrobily, tedy Messrs. Hall & Co. v Aberdeenu.

Britská vláda podpořila expedici dodáním zásob potravin, zbraní, střelného prachu a dalšího vybavení pro plavbu v arktických mořích. Královská společnost (britská Akademie věd) přispěla vědeckým vybavením na měření zemského magnetismu.

30. června, tedy den před vyplutím, navštívila loď Jane Franklinová. Při této příležitosti předala veliteli výpravy McClintockovi psané instrukce, které byly otevřeny až po vyplutí Foxe.

Cíl expedice

Jediné psané instrukce pro výpravu pocházejí od Jane Franklinové z 29. června 1857. Jako hlavní cíl je vytyčena záchrana jakýchkoli případných přeživších účastníků expedice (v té době se nedalo vyloučit, že někteří členové Franklinovy výpravy mohou přežívat například u Eskymáků). Další prioritou mělo být objevení "nevýslovně vzácných dokumentů expedice, veřejných i soukromých, a osobních památek po mém manželovi a jeho druzích". Třetím cílem bylo potvrdit, zda Franklinova expedice skutečně jako první objevila Severozápadní průjezd, jak naznačovaly zprávy, které přivezl Dr. Rae.

Členové posádky Foxe

Seznam členů posádky lodi Fox je uveden v úvodu McClintockovy knihy. McClintock uvádí [3], že z 25 členů "naší malé společnosti" jich 17 již mělo zkušenosti s plavbou v Arktidě. Níže uvedený seznam obsahuje ovšem 26 jmen, z toho jsou ovšem dva grónští eskymáci, kteří se k výpravě přidali teprve v Grónsku. V seznamu zřejmě chybí člen výpravy, který byl nemocný odeslán domů z Grónska, tedy Michael Lewis (viz dále). Tím se dostáváme na správný počet 25 (= 26 v seznamu - 2 Eskymáci + 1 nemocný, v seznamu neuvedený) členů výpravy, kteří vypluli z britských ostrovů pátrat po Franklinově výpravě.

Krom toho v seznamu i v počtu 25 členů zřejmě zcela chybí neznámý "chief quartermaster" (vrchní kormidelník), který byl z expedice vyloučen na jejím počátku ještě před odplutím z Británie (W. M. Harvey patrně postoupil na jeho pozici). [4].

  • Allen W. Young (29) Captain, Mercantile Marine - kapitán obchodního loďstva
  • George Brands (?) Engineer - strojník zemřel 6. listopadu 1858 na mrtvici
  • Thomas Blackwell (?) Ship's Steward - lodní stevard zemřel 14. června 1859 na kurděje
  • W. M. Harvey (?) Chief Quartermaster - vrchní kormidelník
  • Robert Scott (?) Leading Stoker - vrchní topič (zemřel 4. prosince 1857 na následky pádu)
  • Anton Christian (?) Greenland Esquimaux - grónský Eskymák vysazen v Grónsku
  • Samuel Emanuel (?) Greenland Esquimaux - grónský Eskymák vysazen v Grónsku


Průběh expedice

1857

Jachta Fox vyplula z Aberdeenu 1. července 1857. [5] Hned po vyplutí loď narazila na břeh a 2. července píše McClintock lady Franklinové, že na místě zanechali vrchního kormidelníka (chief quartemaster), což podle Clintocka "není žádná ztráta". [6]

20. července zakotvila v Grónsku v osadě Frederickshaab, odkud byl domů odeslán jeden Clintockem nejmenovaný nemocný člen posádky [7] (podle knihy "The Arctic Fox: Francis Leopold-McClintock, Discoverer of the Fate of Franklin" od Davida Murphyho to byl Michael Lewis). [8] Během další plavby podél grónského pobřeží navštívili také osady Moravských bratří, kteří v Grónsku působili od roku 1721.

31. července zakotvil Fox na několik hodin v Godhavenu v Grónsku, kde mj. vzal na palubu pamětní desku zhotovenou na zakázku lady Franklinové (viz dále). Zde se také McClintock setkal s "inspektorem severního Grónska", panem Olrikem. [9]

Počátkem srpna posádku Foxe doplnil eskymácký psovod Anton Christian. [10]

V srpnu 1857 Fox uvízl v ledu v Mellvilově zátoce na severozápadním pobřeží Grónska. [11]

2. prosince 1857 utrpěl vrchní topič Robert Scott úraz při pádu do podpalubí, na jehož následky zemřel 4. prosince. Tentýž den byl pohřben do moře. [12]

1858

Z Baffinovy zátoky přes Grónsko k Beecheyho ostrovu

Během zimy a jara se Fox postupně spolu s ledem posouval na jih, až 25. dubna 1858 byla loď konečně propuštěna z ledového zajetí. Kniha neudává přesné pozice lodi, ale podle McClintocka během 242 dnů v ledu Fox urazil 1194 zeměpisných čili 1385 námořních mil Baffinovou zátokou a Davisovou úžinou [13] 28. dubna pak Fox zakotvil v osadě Holsteinborg (dnes Sisimiut) na západním pobřeží Grónska.

Po další plavbě podél grónského pobřeží na sever zamířil Fox počátkem července 1858 na západ do Lancasterského průlivu mezi ostrovem Devon na severu a Baffinovým ostrovem na jihu. Od eskymácké ženy z pobřeží Baffinova ostrova (poblíž Pond's Bay; dnes Pond Inlet, viz pozice na mapě) se koncem července dozvěděli, že asi den a půl cesty na sever se v době jejího dětství na pobřeží nacházela ztroskotaná loď - značně poničená a bez stěžňů. Nyní je prý téměř pohřbena v písku. Žena se také zmínila o další ztroskotané lodi na pobřeží, mnoho dní pochodu na jih. Loď prý ztroskotala dřív, než se vypravěčce narodilo první dítě. [14]

V nedaleké eskymácké osadě Kaparok-to-lik viděl 1. srpna McClintock dvoje saně, na které bylo dříve údajně získáno "z vraku lodi jižně od Pond's Bay", a také jednu konzervu označenou "Goldner" (dodavatel konzerv pro britskou admiralitu v té době, včetně konzerv pro Franklinovu výpravu). Eskymáci nezávisle na sobě potvrdili, že neslyšeli o ztroskotání žádné lodi západně od jejich osady. Eskymáci, kteří 2. srpna připluli k lodi Fox na kajaku, uvedli, že asi 7 či 8 pochodů na jih jsou necelý den pochodu od sebe dvě ztroskotané lodě. Lodě podle Eskymáků ztroskotaly již "dávno". McClintock dává tyto vraky do souvislosti se ztroskotáním velrybářských lodí Dexterity a Aurora na západním pobřeží Davisovy úžiny v srpnu 1821 asi 70 až 80 mil jižně od Pond's Bay (v šířce 72°.). [15]

Před dvěma zimami (1856-7) přinesli Eskymáci, kteří žili "v zemi A-ka-nee daleko za Igloolikem" (dle McClintocka patrně země, kterou Parry nazývá Ak-koo-lee), zprávu o bílých lidech, kteří připluli ve dvou člunech a strávili zimu ve sněhových chýších na místě, které označovali jako A-mee-lee-oke, A-wee-lik, Net-tee-lik. Jejich čluny prý byly podobné velrybářskému člunu Foxe, ale větší. Uvnitř sněhových chýší měli běloši postavené stany, lovili soby a narvaly a kouřili dýmky. McClintock uvádí [16], že země A-wee-lik je patrně totožná s Ay-wee-lik, oblastí u Repulse Bay na mapě eskymácké ženy Iligliuk (Parryho druhá výprava). Dr. Rae přezimoval u Repulse Bay v kamenných chýších v zimě 1846-7 a ve stejné oblasti přezimoval ve sněhových chýších v zimě 1853-4.

McClintock dále uvádí [17], že nezískal žádné informace o "železné tyči asi čtyři stopy dlouhé, o které se dá předpokládat, že byla kdysi pogalvanizována", kterou přivezl v roce 1856 kapitán Patterson a předal ji Admiralitě. Eskymákům bylo ukázáno pogalvanizované železo, ale uvedli, že nic takového předtím neviděli. Jestli něco takového jejich soukmenovci měli, muselo to pocházet od velrybářů; ve vracích se nic takového nenašlo.

Pobyt na Beecheyho ostrově

6. srpna Fox opustil Pond's Bay, 7. srpna za bouře minul Navy Board Inlet a 11. srpna před polednem zakotvil u Cape Riley na jižním pobřeží ostrova Devon, naproti Beecheyho ostrovu. Posádka okamžitě začala nakládat uhlí. [18]

Tentýž den (11. srpna) navštívil McClintock "dům na Beecheyho ostrově" (McClintock ho nazývá "Beechy Island house", viz Northumberland House) a shledal otevřené dveře (patrně vyražené vichřicí), následkem čehož se uvnitř usadil led. Většina pytlů se sušenkami byla poškozená, ale zbytek věcí v domě byl v perfektním pořádku. Krytý člun "Mary" a dva záchranné čluny o délce 30 stop (cca 10 metrů) byly v naprostém pořádku a vypadaly jako čerstvě natřené, ale vesla byla vybělená. Gutaperčový člun byl k nepotřebě, když ho zde zanechali, a je stále k ničemu. Dva malé čluny přestavěné na sáně jsou poškozené: jeden byl větrem kutálen po pláži, až se zarazil o druhý člun. Lišky ani medvědi se patrně ničeho nedotkli. [19]

McClintock vzal na palubu Foxe dopisy zanechané zde pro Franklinovu a Collinsovu (zjevně v případě prvé logicky nepočítal s tím, že by si je adresáti zde vyzvedli; účastníci druhé se již vrátili domů) a jeden malý člun přestavěný na saně pro potřeby svojí výpravy.

14. srpna Fox dokončil nakládku uhlí (téměř 40 tun), zakotvil v zátoce Erebu a Terroru naproti domu a doplnil malé množství zásob a zimního oblečení (z věcí v domě). "Na oplátku" jeho posádka pečlivě spravila střechu domu, odstranila led, zanechala zprávu o své návštěvě pro další výpravy a pečlivě uzavřela dveře domu. [20]

Na vyvýšenině poblíž kenotafu se jmény těch, kdo zahynuli během vládní expedice pod vedením sira Edvarda Belchera, umístil McClintock mramorovou desku, kterou nechala vyrobit lady Franklinová na památku členů Franklinovy expedice se záměrem umístit ji na Beecheyho ostrově. Podrobnosti v samostatném článku Mramorová deska od lady Franklinové umístěná na Beecheyho ostrově. [21]

16. srpna ráno Fox odplul od Beecheyho ostrova.

Od Beecheyho ostrova do Portu Kennedy

16. srpna večer Fox zakotvil u Cape Hotham (jihovýchodní výběžek Cornwalissova ostrova - poloha na Google Maps), kde předchozí expedice (neupřesněno které) zanechaly malé skladiště zásob a tři čluny. Veškeré zásoby vyjma dvou sudů z roku 1850 byly zničené. Čluny byly v dobrém stavu, ale lední medvědi zlomili několik vesel. Posádka Foxe zde nalezla řadu zpráv od předchozích expedic, ke kterým přidala několik řádků. Na palubu Foxe vzala dva čluny, jeden jako náhradu za vlastní člun zničený ledem, druhý později zanechaný v Port Leopold na severovýchodním cípu ostrova Sommerset. [22]

17. srpna plul Fox jižně od Griffithova ostrova, minul Limestone Island (maličký ostrov u severozápadního pobřeží ostrova Sommerset) a vplul do Peel Strait (na dnešních mapách Peel Sound), kde však byl po 25 mílích zastaven ledem. McClintock se proto rozhodl vrátit a zkusit proplout Bellot Strait. [23]

19. srpna zakotvil Fox v Port Leopold - poloha na Google Maps. V tomto přístavu přezimovaly lodě Enterprise a Investigator v zimě 1848/1849 a zanechaly zde parní člun (v angl. launch) [24] a zásoby. Parní člun byl od té doby poškozen ledem a mj. zmizel parní stroj (což mi tedy není jasné, jak mohl zmizet zrovna ten). McClintockova výprava s sebou vzala část koksu a zásob a zanechala na místě zprávu (resp. "přidala ji k mnohým, které se zde během posledních deseti let nahromadily") a jeden člun z Cape Hotham. Večer Fox z Port Leopold odplul. [25]

20. srpna Fox minul Fury Point - poloha na Maps a za určitých pochybností, zda Bellot Strait skutečně existuje (objevitel úžiny, William Kennedy, ji neproplul), pokračoval McClintock k Brentfordově zátoce.

21. srpna Fox proplul mezi Possession Point - výběžkem pevniny u severní části vstupu do Brentfordovy zátoky, kde byly vidět zbytky mohyly vztyčené výpravou Johna Rosse v roce 1829 - a Brownovým ostrovem a zakotvil v zátoce, kterou nazvali Depôt Bay, neboť zde hodlali vytvořit skladiště zásob pro případ potřeby. [26]

V následujících dnech zkoumala posádka Foxe Bellot Strait, kterou jim nebylo možno proplout kvůli ledu. Přitom zjistila (23. srpna), že domnělý Levesque Island je ve skutečnosti nejsevernějším výběžkem poloostrova Boothia, tedy částí americké pevniny. [27]

26. srpna umístila posádka Foxe 120 denních dávek potravy 45 mil jižně od Depôt Bay (patrně) do zátoky Stillwell Bay (její polohu se mi nepodařilo zjistit) na východním pobřeží poloostrova Boothia. [28]

29. srpna navštívil McClintock Rossovu mohylu na Possession Point. Našel několik kamenů navršených na dvou velkých balvanech, pod každým z nichž byla půlpence; jednu si McClintock vzal. Láhev, která dříve obsahovala zprávu, byla však rozbitá. McClintock tedy zanechal svou vlastní zprávu v improvizované schránce z hrdla rozbité láhve, kterou ukryl mezi kameny, nad nimiž vztyčil klacek. [29].

30. srpna učinil Fox čtvrtý pokus neúspěšný pokus proplout Bellot Strait a byl opět zablokován ledem. Při cestě nazpátek vpluli do úzké zátočiny pár mil západně od Depot Bay, pod horou, kterou bude později pojmenována Mount Walker. Tento přístav během září McClintock pojmenoval Port Kennedy [30]

13. září pozorovali účastníci expedice kometu v souhvězdí Velké medvědice. [31]

Do 22. září byly zásoby pro jarní saňové výpravy (viz dále) přemístěny na ostrov později nazvaný ostrov Arcedeckne - poloha na Google Maps západně od ústí Bellot Strait a část zásob na další ostrov cca 7 až 8 mil dále. Cestovní člun a malé zásobní skladiště bylo umístěno na další ostrůvek v této oblasti, Pemmican Rock - poloha na Google Maps. [32]

25. září se poručík Hobson vydal na 14-15 denní výpravu se sedmi dalšími muži. Cílem bylo posunout skladiště zásob podél pobřeží dále na jih; v ideálním případě dosáhnout 71. rovnoběžky. [33]

27. září se Fox vrátil z poslední plavby od "západního ledu" a kvůli novému ledu v Bellot Strait se jen s obtížemi dostal do Portu Kennedy. 28. září pak započaly přípravy na zazimování lodi. [34]

6. října se vrátila Hobsonova výprava s tím, že byli na šířce 71,5 stupně zastavení nezamrzlým mořem u útesů. Zde zřídili skladiště zásob pro saňové výpravy. [35]

19. října vyrazil poručík Hobson na plánovanou podzimní saňovou výpravu. Tentýž den McClintock zprovoznil deklinometr (přístroj pro měření odchylky magnetického a skutečného severu) a zahájil po hodinách měření denních změn. Předtím provedl "the preliminary observations of the times of horizontal and vertical vibrations, also of the magnetic intensity". [36]

Koncem října pak McClintock a jeho kolegové postavili další observatoř pro magnetická měření. [37]

6. listopadu se vrátila Hobsonova výprava, které se nyní podařilo dosáhnout 71. rovnoběžky a posunout tam skladiště zásob. Dále na jih nepostupovali, neboť neměli dostatek zásob a moře nebylo zamrzlé. Skladiště tak bylo posunuto o dalších 30 mil dále od lodi; nyní bylo od ní 90 mil. [38]

V noci na 7. listopadu zemřel patrně na mrtvici ve své kabině strojník George Brand. Byl pohřben 10. listopadu v rakvi na pobřeží. Výprava tak zůstala bez kvalifikované obsluhy parního stroje, neboť zbývající dva topiči o jeho obsluze nic nevěděli. Včetně tlumočníka a dvou grónských Eskymáků čítal po smrti Branda počet členů výpravy 24 osob. [39]

Související stránky

Externí odkazy

Zdroje a poznámky

  1. s. 3 a dodatky 1 a 2
  2. s. 3-4 a dodatek č. 5
  3. s. 6
  4. The Arctic Fox: Francis Leopold-McClintock, Discoverer of the Fate of Franklin, poznámka 60
  5. předmluva, s. ix
  6. [1]
  7. ss. 14-16
  8. [2]
  9. s. 23
  10. s. 25
  11. ss. 40-41
  12. s. 67-68
  13. s. 99
  14. ss. 138-139
  15. ss. 141-147
  16. s. 148
  17. s. 150
  18. ss. 154-155
  19. s. 155
  20. s. 156
  21. ss. 156-158
  22. s. 160
  23. s. 161
  24. http://trimaris.blogsport.de/2012/11/12/retreat-in-whalers-point-port-leopold/
  25. ss. 162-163
  26. s. 163
  27. s. 167
  28. s. 171
  29. s. 172
  30. ss.172-173, s. 180
  31. s. 179
  32. s. 183
  33. s. 184
  34. s. 184
  35. s. 185
  36. ss. 187-188
  37. s. 188
  38. ss. 189-191
  39. ss. 192-193

Reklama