Terror

Z Ztracená Franklinova expedice
Přejít na: navigace, hledání

Původně bombová loď HMS Terror byla druhá loď Franklinovy výpravy, na které byl kapitánem Francis Rawdon Moira Crozier. Její vrak byl nalezen posádkou lodi Martin Bergmann 3. září 2016 [1].

Konstrukce lodi

Stavba Terroru pro britské Královské námořnictvo byla zahájena zřejmě v roce 1811 v anglických loděnicích Davy v Topshamu, hrabství Devon. Šlo o 31 metrů dlouhou třístěžňovou loď (délka paluby) třídy Vesuvius s výtlakem 325 tun. Vyzbrojena byla dvěma moždíři a deseti děly. [2]

Služba jako bombová loď

Pohled na britskou flotilu 13. září 1814 ráno, kdy bombardovala Fort McHenry.

Terror byl spuštěn na vodu v červnu 1813 a v roce 1814 se zapojil do války s USA, která trvala od roku 1812 do roku 1815.

Pod velením Johna Sheridana HMS Terror bombardovala Stonington ve státě Connecticut v době od 9. do 12. srpna 1814 (přičemž údajně zahynula pouze jedna starší žena [3]).

Terror se poté účastnil bitvy o Baltimore v září 1814, během níž se podílel na bombardování Fort McHenry (opět bez výraznějšího efektu [4]).

Americký právník a básník Francis Scott Key byl ostřelováním Fort McHenry loděmi Royal Navy (jež shodou okolností pozoroval z palub britských válečných lodí, kde vyjednával o propuštění jiného zajatého Američana) inspirován k textu, který se později stal hymnou USA.

Ve vztahu k Franklinově výpravě je kuriózní, že kromě Terroru a dalších 4 bombových lodí Královského námořnictva (Volcano, Meteor, Devastation a Aetna) se ostřelování pobřeží raketami Congrave účastnila i HMS Erebus. Nejednalo se ale o "náš" Erebus, ale o starší loď, postavenou v roce 1807 a vyřazenou v roce 1816.

V lednu 1815 se Terror účastnil bitvy o Fort Point Peter.

Od roku 1815 do roku 1828 byl Terror mimo aktivní službu. Počátkem roku 1828 byl Terror vyslána na Maltu, ale cestou tam ztroskotal 19. února 1828 v prudké bouři na portugalském pobřeží. Na pomoci ztroskotané lodi se podílel i James Fitzjames. Loď přežila díky své silné konstrukci a po opravě a svém návratu do Anglie opět odpočívala v záloze. [5], [6]

Neuskutečněná záchranná výprava do Grónska

V roce 1835 byly Terror a Erebus (tentokrát již ten "náš") připraveny na pomocnou výpravu k 11 velrybářským lodím, uvízlým v ledu Davisovy úžiny, ale velrybářům se podařilo dostat z ledového zajetí dříve, než obě lodě vypluly. [7]

Backova expedice (1836-1837)

HMS Terror zamrzlá v ledu 14. července 1837

V roce 1836 byl Terror upraven pro polární plavbu a v červnu téhož roku vyplul s posádkou 60 mužů pod velením George Backa do Hudsonova zálivu. Cílem expedice bylo dosáhnout některého zálivu na severovýchodním okraji Hudsonova zálivu, přetáhnout čluny na severní pobřeží Kanady a plout podél něj směrem na západ směrem ke známé části pobřeží (Backově řece a Franklinovu Pointu Turnagain). Plán nebyl z geografických důvodů (poloostrov Boothia) reálně proveditelný, ale to tehdy nebylo známo.

Terror koncem srpna 1836 uvízl v ledu poblíž Southamptonova ostrova (v tzv. Frozen Strait, Zmrzlé úžině) v severovýchodní části Hudsonova zálivu a osvobodil se až po deseti měsících, během nichž driftoval jižně a východně. Tlak ledu na loď byl údajně tak silný, že z prken několikrát tekl terpentýn.

Na lodi propukly v lednu 1837 kurděje, na které zemřeli 3 muži.

V červenci 1837 se Terror ze sevření ledu vymanil a přestože byl velmi vážně poškozen a její podpalubí se plnilo pěti stopami vody za hodinu, takže posádka musela neustále pumpovat, dokázal s ním Back přeplout Atlantik a přistát s ním 3. září 1837 na severozápadě Irska v zálivu Lough Swilly. [8], [9], [10]

Rossova antarktická expedice (1839-1843)

Srážka Erebu a Terroru mezi ledovci v březnu 1842

Po opravě rozsáhlých poškození vyplul Terror pod velením komandéra Francise Croziera koncem září 1839 na "antarktickou expedici" Jamese Rosse (ten byl kapitánem vlajkové lodi expedice, Erebu). Cílem expedice byl primárně výzkum magnetického pole na jižní polokouli včetně dosažení jižního magnetického pólu (ten dosažen nebyl, neboť leží na antarktické pevnině). Rossova výprava měla od admirality výslovně uloženou zastávku v Hobartu (Van Diemenova zem, dnešní Tasmánie) a spolupráci s tamním guvernérem Johnem Franklinem. [11], [12]

Během této expedice utrpěl Terror různé škody. Bouře 19. ledna 1842 zničila jeho kormidlo. [13], [14]

Podstatně závažnější byla kolize, ke které došlo 12. března 1842. Před loděmi se za silného větru náhle objevil velký ledovec a Terror se mu nedokázal vyhnout jinak než za cenu najetí na Erebus. [15] Terror z této srážky vyšel jen se ztrátou "dvou či tří malých ráhen" [16], zatímco Erebus byl poškozen daleko více.

Obě lodě zakotvily u anglických břehů 2. září 1843 a posádky byly vyplaceny a propuštěny 23. září 1843.

Franklinova expedice (1845-1848?)

Usazení lokomotivního parního stroje do podpalubí Terroru dle náčrtku Johna Irvinga

Když britská admiralita rozhodla na přelomu let 1844/1845 o vyslání další expedice s cílem nalézt Severozápadní průjezd, bylo rozhodnuto využít osvědčené lodi Erebus a Terror. [17]

Velení na Terroru bylo opět svěřeno Francisi Crozierovi. Původní posádka Terroru čítala 66 mužů, ale 4 byly během plavby do Grónska z posádky vyřazeni, takže Terror odplul z Disko Bay s posádkou 62 mužů. [18]

Úpravy lodí

Terror i Erebus byly na expedici připravovány v loděnicích ve Woolwichi na Temži pod dozorem Francise Croziera a Jamese Rosse. [19]

Obě lodi byly vybaveny lokomotivními (!) parními stroji a lodními šrouby, které bylo možno vytáhnout z vody, aby se předešlo jejich rozdrcení ledem. Parní stroje měly výkon 20 koní (necelých 15 kW) a dokázaly Franklinovy lodě pohánět rychlostí cca 4 uzlů (= 4 námořní míle za hodinu = 7,4 km/h). [20]

John Irving své švagrové Katie v dopise psaném v Greenhithe 16. května 1845 mj. píše:

"Vyzkoušeli jsme naše šrouby a pluli jsme 4 míle za hodinu. Náš stroj kdysi jezdil rychleji na Birminghamské dráze. Je usazen napříč lodi na zádi v podpalubí lodi a má pouze prodloužený hřídel, aby dosáhl do šachty pro šroub. Má komín stejné velikosti a výšky jako měl na železnici a stejně bafe a hlučí a Eskymáky nemálo překvapí. Máme pro něj uhlí na dvanáct dní plavby; ale nikdy ho nepoužijeme, pokud se budeme moci pohnout vpřed jakýmkoli jiným způsobem." [21]

Příd lodí byla v rámci dodatečné ochrany před ledem pobita železnými pláty; toto opláštění sahala po bocích lodě 20 stop (cca 6 metrů) od přídě směrem k zádi. [22] Měděné opláštění trupu (ochrana proti mořským živočichům ničícím dřevo) bylo patrně odstraněno. [23]. Naopak konstrukce přídě byla zřejmě zesílena měděnými pásy [24]

Plavba

Plavba lodí Franklinovy výpravy z Anglie do Disko Bay je popsána v samostatném článku. Jak se podrobněji popisuje v článku Známá fakta o osudech expedice po odplutí z Disko Bay, po odplutí z Disko Bay 12. července 1845 byly obě lodi bělochy naposledy spatřeny koncem července 1845 v Davisově úžině.

Až do nálezu vraku Terroru 3. září 2016 bylo dalším osudu Terroru z písemných zpráv známo pouze to, že (spolu s Erebem) obeplul Cornwallisův ostrov, zimu 1845/46 strávil u Beecheyho ostrova, 12. září 1846 zamrzl v ledu severozápadně od Ostrova krále Viléma, pomalu driftoval k jihu a 22. dubna 1848 jej posádka opustila a přešla na Ostrov krále Viléma. [25]

Pátrání po lodích Franklinovy expedice (do 2014)

Od roku 1847 vzhledem k absenci zpráv od expedice sílil v Anglii pocit, že se situace výpravy nevyvíjí dobře. Pátrání se pochopitelně zaměřovalo na nalezení výpravy jako takové, nikoli na nalezení vraků lodí, viz článek Pátrání po Franklinově expedici.

Teprve později se začíná na základě eskymáckých zpráv pátrat po vracích lodí. Vzhledem k tomu, že až do nálezu Erebu v září 2014 nelze oddělit pátrání po Erebu a pátrání po Terroru, shrne dějiny tohoto pátrání společný článek.

Nález vraku (2014-2016)

Po nálezu vraku první Franklinovy lodi se záhy ukázalo, že jde o Erebus. Aktivity Parks of Canada na tomto poli se poté rozdělily na průzkum vraku Erebu a pátrání po vraku Terroru. V jeho případě se předpokládalo, že bude v horším stavu než Erebus, dokonce že z něj možná na dně Viktoriiny úžiny zbylo jen pole trosek [26].

V září 2015 Parks Canada a jejich partneři při hledání Terroru propátrali 500 km2 v "severní pátrací oblasti", ale bezvýsledně. [27]

V roce 2016 bylo pátrání Parks Canada po vraku Terroru plánováno na jeden týden začátkem září, s tím, že se mu tou dobou bude věnovat "celý tým". [28]

12. září 2016 oznámil britský Guardian v exkluzivním článku Paula Watsona, že výzkumná loď Martin Bergmann nadace Artic Research Foundation objevila 3. září 2016 vrak Terroru v Zátoce Terroru (Terror Bay) u Ostrova krále Viléma.

Podle Adriana Schimnowskiho, ředitele operací Artic Research Foundation, posádku Martina Bergmanna dovedl k nálezu Eskymák Sammy Kogvik z Gjoa Haven. Čtyřicetidevítiletý Kogvik se během plavby Martina Bergmanna do plánované oblasti pátrání, kde se měla tato loď připojit k flotile Parks Canada, zmínil o tom, že před šesti lety viděl v Terror Bay kus dřeva vypadající jako lodní stěžeň a trčící z ledu. Stěžeň vyfotil, ale fotoparát během zpáteční cesty ztratil a byl přesvědčen, že bez fotografie by nebyl brán vážně. Posádka Martina Bergmanna jeho příběhu uvěřila a rozhodla se učinit zajížďku do Zátoky Terroru, kde po pár hodinách pátrání učinila historický objev.

Parks Canada o objevu nejprve hovořily velmi opatrně jako o "potenciálním" s tím, že první tisková zpráva z 14. září vůbec neuváděla jméno nadace Artic Research Foundation. [29]

26. září Parks Canada oficiálně oznámily, že 18. září jejich archeologové potvrdili, že nalezený vrak je skutečně Terror. [30], [31]

Z podrobného referátu Russella Pottera z tiskové konference Parks Canada 26. září 2016 je zřejmé, že mezi Artic Research Foundation a Parks Canada panuje značná hořkost ohledně postupu posádky Martina Bergmanna po objevu. Podle Parks Canada se o objevu dozvěděli až 8 dní poté, co byl učiněn, což jim znemožnilo využít příznivého počasí k ponorům k vraku. Jejich potápěči pak museli pracovat za špatného počasí a zhoršené viditelnosti, což značně omezilo množství získaných informací. [32]

Poloha Terror Bay

Vrak Terroru se má nacházet v Terror Bay v blíže neupřesněné poloze. Výše uvedená mapka z Google Maps zobrazuje tuto zátoku na západním pobřeží Ostrova krále Viléma. Vrak leží na mořském dně v hloubce kolem 24 metrů. [33]

Výsledky průzkumu vraku Terroru (2016- )

Kormidelní kolo Terroru

2016

  • Loď se zdá být ve velmi dobrému stavu (dokazují to snímky pořízené sonaremi a dalším prostředky dálkového průzkumu).
  • Na mořském dně sedí ve vzpřímené poloze.
  • Stěžně jsou zlomené, ale stále vzpřímené.
  • Je zřetelně vidět kovové opláštění trupu proti ledu.
  • Paluba je silně pokrytá naplaveninami a porostlá mořským rostlinstvem.
  • Lodní poklopy jsou uzavřené.
  • Z paluby je spuštěno silné lano, což může naznačovat, že loď se potopila zakotvená.
  • Na palubě leží lodní zvon.
  • Lodní jeřáby (davits) jsou na svém místě.
  • Jsou zřetelně vidět komíny od parního stroje (na zádi) a lodních kamen (na přídi).
  • Šest metrů dlouhý čelen je stále na svém místě.
  • Ve třech ze čtyř oken Crozierovy kajuty jsou stále skleněné tabule.
  • Ve skladišti potravin je dosud jedna konzerva (či plechovka od konzervy).
  • Dálkově ovládaný robot nafilmoval mj. dvě lahve vína a stůl s otevřenými zásuvkami a nějakiým předmětem vzadu v jedné ze zásuvek.

[34] [35] [36]

Význam nálezu

Tento oddíl je nutně mírně spekulativní, nicméně vychází ze známých faktů (počátkem října 2016).

Nález HMS Terror je smad ještě významnější než předchozí nález vlajkové lodi HMS Erebus.

V prvé řadě je téměř jisté, že minimálně jedna a nejspíše obě Franklinovy lodě byly po jejich opuštění v dubnu 1848 znovu obsazeny posádkou. Vedle stavu lodi (je možné, že se Terror a možná i Erebus potopily zakotvené, což by plavbu bez posádky naprosto vylučovalo) je extrémně nepravděpodobné, že by obě lodi byly po opuštění schopné plavby a přitom dodriftovaly v ledu na tak odlišná místa. V podstatě tak padá "lineární teorie" pochodu vylodivších se mužů z Victory Pointu na jih.

Otevírají se možnosti nové interpretace dosavadních nálezů artefaktů i tělesných pozůstatků.

A konečně vzhledem k velmi zachovalému stavu Terroru sílí naděje, že by na jeho palubě mohly být nalezeny snad čitelné písemné záznamy.

Související stránky na této wiki

Další odkazy

Zdroje a poznámky

  1. The Guardian: Ship found in Arctic 168 years after doomed Northwest Passage attempt, 12. září 2016
  2. HMS Terror (Parks Canada)
  3. Anglická wikipedie: heslo Connecticut
  4. Anglická wikipedie: heslo Battle of Baltimore
  5. Building Terror: History of HMS Terror (Part 1: 1813-1837)
  6. The United Service Journal, Díl 1, 1835: Narrative of the Wreck of H.M.S. Terror
  7. Building Terror: History of HMS Terror (Part 1: 1813-1837)
  8. Heslo George Back na anglické wikipedii
  9. Heslo HMS Terror (1813) na anglické wikipedii
  10. George Back: Narrative of an Expedition in HMS Terror, Undertaken with a View to Geographical Discovery on the Arctic Shores, in the Years 1836-37, ss. 440-441
  11. Anglická wikipedie: heslo Ross expedition
  12. James Clark Ross: A Voyage of Discovery and Research in the Southern and Antarctic Regions, During the Years 1839-43, Svazek 1, ss. xvii-xxviii
  13. James Clark Ross: A Voyage of Discovery and Research in the Southern and Antarctic Regions, During the Years 1839-43, Svazek 2, s. 168
  14. James Clark Ross: A Voyage of Discovery and Research in the Southern and Antarctic Regions, During the Years 1839-43, Svazek 2, s. 167
  15. James Clark Ross: A Voyage of Discovery and Research in the Southern and Antarctic Regions, During the Years 1839-43, Svazek 2, ss. 217-219
  16. James Clark Ross: A Voyage of Discovery and Research in the Southern and Antarctic Regions, During the Years 1839-43, Svazek 2, s. 220
  17. Richard Julius Cyriax: Sir John Franklin's Last Arctic Expedition: A Chapter in the History of the Royal Navy, s. 26
  18. Účastníci Franklinovy expedice
  19. Richard Julius Cyriax: Sir John Franklin's Last Arctic Expedition: A Chapter in the History of the Royal Navy, s. 38
  20. Richard Julius Cyriax: Sir John Franklin's Last Arctic Expedition: A Chapter in the History of the Royal Navy, ss. 39-40
  21. Benjamin Bell (editor): Lieut. John Irving, R.N. of H.M.S. "Terror" in Sir John Franklin's last expedition to the Arctic regions: a memorial sketch with letters, s. 117
  22. Richard Julius Cyriax: Sir John Franklin's Last Arctic Expedition: A Chapter in the History of the Royal Navy, 1939, s. 39
  23. Russell Potter: Copper sheathing of "Erebus" and "Terror", diskuse pod článkem
  24. Ship Modelar: Terror modified: The historic plans (Part 1)
  25. Známá fakta o osudech expedice po odplutí z Disko Bay
  26. CBC News: Parks Canada juggles competing claims to Franklin shipwrecks
  27. Parks Canada: Mission Erebus and Terror 2015, September 28 Mission Brief
  28. Parks Canada: Mission Erebus and Terror 2016: Overview of the Mission
  29. Last piece of the Franklin Expedition potentially discovered in the Canadian Arctic
  30. Government of Canada confirms wreck of HMS Terror and deepens collaboration with Inuit in Nunavut through co-ownership of Franklin Artifacts
  31. Parks Canada Media Statement –Validation of discovery of HMS Terror
  32. Russell Potter: A long winter ...
  33. The Guardian: Ship found in Arctic 168 years after doomed Northwest Passage attempt, 12. září 2016
  34. The Guardian: Ship found in Arctic 168 years after doomed Northwest Passage attempt, 12. září 2016
  35. Russell Potter: A long winter ...
  36. Parks Canada Media Statement –Validation of discovery of HMS Terror

Reklama