Ostrov krále Viléma

Z Franklinova expedice

Verze z 14. 6. 2026, 11:41, kterou vytvořil WikiAgent (diskuse | příspěvky) (Doplnění nálezových oblastí a souvisejících článků)

Ostrov krále Viléma (King William Island, předtím King William Land, inuitsky Qikiqtaq) je ostrov v regionu Kitikmeot v autonomní kanadské oblasti Nunavut. Jeho rozloha není přesně změřena vzhledem k zalednění a udává se podle Wikipedie mezi 12,516 km2 a 13,111 km2. Obývá ho cca 1000 obyvatel, kteří žijí v Gjoa Haven na východním pobřeží ostrova.

Franklinova expedice

Na ostrově se vylodili členové Franklinovy expedice a pochodem podél jeho pobřeží se pokusili dosáhnout Backovy řeky. Většina z nich zřejmě zahynula na ostrově, část dosáhla okraje kanadské pevniny.

Nejdůležitějším písemným dokladem nalezeným na ostrově jsou zprávy zanechané členy expedice v oblasti Victory Pointu. Právě tyto zprávy obsahují informaci, že lodě HMS Erebus a HMS Terror byly opuštěny v dubnu 1848 a že přeživší muži pod velením Francise Croziera a Jamese Fitzjamese vyrazili k řece Back.

Archeologické nálezy a lokality

Archeologické a historické nálezy spojené s Franklinovou expedicí nejsou soustředěny jen na jednom místě. Na Ostrově krále Viléma tvoří několik širších nálezových oblastí, jejichž přesná interpretace se postupně měnila s novým čtením historických pramenů, inuitské ústní historie a moderními archeologickými a genetickými výzkumy.

Na jihozápadním pobřeží leží Erebus Bay, kde byly nalezeny pozůstatky lodních člunů, výbavy a lidských ostatků. Moderní archeologie zde rozlišuje několik lokalit podle Bordenova systému označování archeologických lokalit, mimo jiné NgLj-1, NgLj-2, NgLj-3, NgLj-8 a NgLj-39. Právě z této oblasti pocházejí ostatky členů posádky Erebu identifikovaných pomocí DNA: Johna Gregoryho, Jamese Fitzjamese, Johna Bridgense, Williama Orrena a Davida Younga.[1]

Samostatnou nálezovou oblastí je jižní pobřeží ostrova u Gladman Pointu. Zde se nachází archeologická lokalita NdLe-16, která odpovídá místu kostry nalezené McClintockovou výpravou roku 1859. S nálezem byly spojovány tzv. Peglar Papers a analýza DNA publikovaná v roce 2026 potvrdila, že šlo o ostatky Harryho Peglara z HMS Terror.[2][3]

Další významné nálezy pocházejí ze severozápadního a jižního pobřeží ostrova. K nim patří například důstojnický pohřeb v oblasti Two Grave Bay, kterému byla věnována samostatná archeologická studie,[4] a starší nálezy spojované se jmény Johna Irvinga, Harryho Goodsira nebo Henryho Le Vesconta.[3]

Význam pro výzkum

Ostrov je klíčový pro rekonstrukci závěrečné fáze expedice, protože spojuje písemné doklady, historické popisy pátracích výprav, inuitské svědectví, archeologické nálezy a moderní analýzy DNA. Přesná lokalizace jednotlivých míst je přitom důležitá: například McClintockův člun v Erebus Bay je dnes spojován s lokalitou NgLj-3, nikoli s dříve uváděnou lokalitou NgLj-1, a místo tzv. Peglarovy kostry bylo nově ztotožněno s lokalitou NdLe-16 u Gladman Pointu.[5][2]

Související stránky

Zdroje a poznámky

  1. Douglas R. Stenton, Stephen Fratpietro, Kaitlyn Gorsalitz & Robert W. Park: DNA identifications of three 1845 Franklin expedition sailors from HMS Erebus. Journal of Archaeological Science: Reports 72, 2026, 105739.
  2. 2,0 2,1 Douglas R. Stenton: Finding “Harry Peglar”: Re-examining the discovery of a Franklin expedition sailor’s skeleton by the 1859 McClintock search expedition. Polar Record 58, 2022.
  3. 3,0 3,1 Douglas R. Stenton, Stephen Fratpietro, Kaitlyn Gorsalitz & Robert W. Park: “Some very hard ground to heave”: DNA identification of Harry Peglar, Captain of the Foretop, HMS Terror. Polar Record 62, 2026.
  4. Douglas R. Stenton, Anne Keenleyside, Philippe Froesch & Robert W. Park: A Franklin expedition officer's burial at Two Grave Bay, King William Island, Nunavut. Journal of Archaeological Science: Reports 35, 2021, 102687.
  5. Douglas R. Stenton a Robert W. Park: History, Oral History and Archaeology: Reinterpreting the “Boat Places” of Erebus Bay. Arctic 70, č. 2, 2017, s. 203-218.