Pátrání po Franklinově expedici

Pátrání po Franklinově expedici pokrývá období od roku 1847, kdy se objevují první obavy o její osud a jsou formulovány první plány pátrání, až do současnosti. Zatímco zpočátku je cílem zachránit účastníky expedice, postupně se důraz přesouvá na hledání deníků expedice, lodí, tělesných pozůstatků a dalších artefaktů, které by mohly zodpovědět dosud nejasné příčiny její zkázy.

Upozornění: pojem "pátrání po Franklinově expedici" je samozřejmě mnohem širší, než jak ho nyní pojímá tato stránka, a zahrnuje v podstatě veškerou činnost v tomto směru včetně aktivit, jejichž aktéři nikdy nenavštívili Arktidu (vzpomeňme např. lady Franklinovou a její neúnavný boj za další a další pátrání po jejím manželovi). Do budoucna lze proto počítat s oddělením níže uvedeného seznamu expedic do samostatné stránky, zatímco zde bude uveden širší přehled všech možných aktivit směřujících k objasnění osudu Franklinovy expedice.

Komplikovanost pátrání

Pokusy o nalezení a záchranu Franklinovy expedice negativně ovlivnily zejména dva faktory:

• Neexistoval žádný nouzový plán, žádná domluva, kde v případě neúspěchu (uvíznutí, ztroskotání) budou Franklinovi muži hledat záchranu. Neexistence takového plánu samozřejmě limitovala i rozhodování velitelů samotné expedice.
• V rozporu minimálně s duchem, ne-li přímo literou instrukcí od Admirality nezanechala Franklinova výprava během prvních dvou let trvání expedice žádné zprávy o svém dosavadním postupu, stavu expedice a dalších úmyslech (resp. takové zprávy přes veškeré úsilí nebyly nalezeny). Dlouhou dobu se tak např. předpokládalo, že expedice z prvního zimoviště na Beecheyho ostrově odplula Wellingtonovým kanálem na sever (ve skutečnosti expedice pokračovala na západ a pak na jih).

Klasifikace expedic

Pokusů nalézt Franklinovu expedici či její pozůstatky bylo mnoho desítek a samotné jejich počítání a klasifikace je předmětem odborného článku W. Gilliese Rosse . Vzhledem k tomu, že následující text je z velké části založen na tomto článku, není článek dále výslovně citován, pokud to není nutné pro rozlišení použitých zdrojů.

V seznamu expedic na této stránce se omezíme na expedice či jiná pátrání v terénu (nepočítáme tedy nerealizované plány, analýzy archivních dokumentů či v moderní době například satelitních snímků, případně "výpravy" spiritistických médií apod.).

Počet expedic

Paradoxně asi největší problém zde představuje definice samotného pojmu expedice (výprava). Záchranné expedice často sestávaly z mnoha lodí (až pěti v případě Belcherovy expedice), které se v některých případech plánovaně či neplánovaně na kratší či delší dobu rozdělily, nebo naopak více či méně náhodně setkaly a přezimovaly spolu ve stejné oblasti. Expedicím byly také z Anglie dopravovány zásoby dalšími loděmi (zde je evidujeme jako samostatné zásobovací expedice). V některých případech byly plavby či pozemní výpravy "víceúčelové" a pátrání po Franklinovi bylo jen jedním z cílů (vedle lovu velryb či geografického průzkumu).

Naší ambicí tedy nebude dojít k přesnému součtu expedic (toto číslo se mimochodem podle výše citovaného článku W. G. Rosse pohybuje u různých autorů od 17 do více než 70...), ale přinést jejich přehled založený na Rossově článku, ale rozšířený i o hledačské expedice (viz dále).

Typy expedic

Z časového hlediska můžeme v souladu s W. G. Rossem expedice pátrající po osudu Franklinovy výpravy rozdělit na záchranné (v originále článku search expeditions) a hledačské. Zatímco záchranné expedice si kladly za hlavní cíl záchranu členů výpravy, hledačské expedice již věděly, že nikdo nepřežil, a šlo jim pouze o objasnění osudu expedice. Hranice je pochopitelně neostrá a sporná: je málo pravděpodobné, že McClintock v roce 1857 doufal v záchranu některého z Franklinových mužů, ač to teoreticky nebylo vyloučeno; naopak Hall v roce 1860 v takovou možnost rozhodně věřil.

Pro účely této stránky budeme za poslední expedici "záchranného" období považovat McClintockovu (1857-59).

Z hlediska použitých dopravních prostředků jsou expedice rozděleny na námořní a pozemní. I tato klasifikace je problematická, protože pozemní výpravy mohly zahrnovat plavbu na člunech a námořní expedice v mnoha případech vysílaly saňové výpravy, nebo se dokonce celá posádka lodi zachránila pěším pochodem po ledu. Pozemní výprava tedy znamená, že se do oblasti pátrání přesunula ze strany americké pevniny (a pochopitelně neměla k dispozici lodě, nejvýše čluny).

Z hlediska účelu expedice jsou (záchranné; k hledačským se dostaneme později) expedice rozděleny na pátrací, zásobovací, pomocné (v tomto případě jde o záchranu záchranných expedic) a víceúčelové. Na rozdíl od W. G. Rosse zde není zvláštní kolonka pro zrušené expedice (během jejich průběhu); informace o tom je uvedena na stránce expedice.

Seznam záchranných expedic

je uveden na samostatné stránce.

Hledačské expedice

Související stránky

• Nerealizované plány pátrání po Franklinově expedici
• Role jasnovidců a médií v pátrání po Franklinově expedici

Externí odkazy

• "Some very hard ground to heave": DNA identification of Harry Peglar, Captain of the Foretop, HMS Terror
  Douglas R. Stenton,Stephen Fratpietro,Kaitlyn Gorsalitz,Robert W. Park. Polar Record 62, 2026, 7.5.2026
  Odborný článek potvrzující pomocí DNA, že kostra nalezená roku 1859 u Gladman Pointu patřila Henrymu Peteru (Harrymu) Peglarovi z HMS ''Terror''.
• A Divergent Opinion
  L. A. Learnmonth. The Beaver, Spring 1969, 1.3.1969
  Autor polemizuje s hypotézou (dnes víme, že nesprávnou) z článku "A Further Clue in the Franklin Mystery" (ve stejném čísle Beaveru), že měděné pláty nalezené kanadskou vojenskou expedicí v roce 1967 na ostrově O'Reilly pocházejí z vraku HMS Investigator, nikoli případně z některé lodi Franklinovy expedice.
• A Further Clue in the Franklin Mystery
  W. G. McKenzie. The Beaver, Spring 1969, 1.3.1969
  Popis pátrání kanadské armády v roce 1967 po pozůstatcích Franklinovy expedice na ostrově O'Reilly a v moři kolem něj. Autor předkládá hypotézu (dnes víme, že nesprávnou), že nalezené měděné pláty pochází z lodi HMS Investigator, nikoli z některé z lodí Franklinovy expedice (dnes víme, že se západně od ostrova nachází vrak HMS Erebus).
• Arctic expeditions. Return to an address of the Honourable the House of Commons, dated 10 May 1850; - for, copies of instructions from the Admiralty to Captain Austin, R.N., C.B., and to any other officers, in Her Majesty's Service engaged in Arctic expeditions, since the date of the last Parliamentary return
  10.5.1850
  Instrukce britské Admirality kapitánům lodí pátrajících po Franklinově expedici, vydáno v roce 1850. Na serveru Toronto Public Library.
• Cesta na severozápad. V. část
  empepa.net, 15.4.2013
  Pátá část série článků o hledání Severozápadního průjezdu (v tomto článku počátky pátrání po Franklinově výpravě - do března 1849).
• Cesta na severozápad. X. část
  empepa.net, 4.7.2013
  Desátá část série článků o hledání Severozápadního průjezdu (v tomto článku o Hallově pátrání po Franklinově výpravě v období 1857-1862).
• Cesta na severozápad. XI. část
  empepa.net, 31.7.2013
  Jedenáctá část série článků o hledání Severozápadního průjezdu (v tomto článku popis druhé Hallovy expedice pátrající po Franklinově výpravě).
• Cesta na severozápad. XII. část
  empepa.net, 26.8.2013
  Dvanáctá část série článků o hledání Severozápadního průjezdu (v tomto článku se popisuje Schwatkovo pátrání po Franklinově expedici).
• DNA analysis of human skeletal remains from the 1845 Franklin expedition
  Douglas R. Stenton,Anne Keenleyside,Stephen Fratpietro,Robert W. Park. Journal of Archaeological Science: Reports 16, 2017, 1.12.2017
  Základní studie DNA z lidských kosterních pozůstatků spojovaných s Franklinovou expedicí z roku 1845.
• DNA identifications of three 1845 Franklin expedition sailors from HMS Erebus
  Douglas R. Stenton,Stephen Fratpietro,Kaitlyn Gorsalitz,Robert W. Park. Journal of Archaeological Science: Reports, 1.5.2026
  Odborný článek oznamující identifikaci tří členů Franklinovy expedice z HMS ''Erebus'' pomocí DNA: Davida Younga, Williama Orrena a Johna Bridgense.
• Exploration 2023 – Wrecks of HMS Erebus and HMS Terror National Historic Site
  Parks Canada, 22.1.2024
  Stránka Parks Canada shrnující výsledky průzkumu vraků HMS Erebus a HMS Terror v roce 2023.
• Finding "Harry Peglar": Re-examining the discovery of a Franklin expedition sailor's skeleton by the 1859 McClintock search expedition
  Douglas R. Stenton. Polar Record 58, 2022, 10.8.2022
  Studie znovu zkoumající nález kostry spojované s Harrym Peglarem a upřesňující polohu naleziště na jižním pobřeží Ostrova krále Viléma.
• Finding the dead: bodies, bones and burials from the 1845 Franklin northwest passage Expedition
  Douglas R. Stenton. Polar Record, Volume 54, Issue 3, May 2018, pp. 197 - 212, 30.10.2018
• Four men step forth from the shadows
  Russell Potter. Visions of the North, 6.5.2026
  Komentář Russella Pottera k identifikaci čtyř dalších členů Franklinovy expedice pomocí DNA: Davida Younga, Williama Orrena, Johna Bridgense a Harryho Peglara.
• Four Rusty Tin Cans in Three Different Sizes
  Peter Carney. Erebus & Terror Files, 19.2.2025
  Článek popisuje druhy plechovek Goldner používaných ve Franklinově expedici – 1librové, 2librové a 4librové – zkoumá jejich výrobu z cínovaných plechů, standardní rozměry a označení.
• GLEX Summit 2025 (Shipwrecks Panel)
  Mensun Bound,David Mearns,Jonathan Moore,John Geiger. GLEX Summit Youtube Channel, 16.9.2025
  Cca 35 minutová část ze záznamu "The Explorers Club’s Global Exploration Summit" zachycuje diskusi "Shipwrecks Panel" (Panel o lodních vracích). Diskusi vedl John Geiger, spoluautor knihy Frozen In Time: The Fate of The Franklin Expedition a účastnil se jí Jonathan Moore, vedoucí týmu podmořské archeologie v Parks Canada. Ve videu jsou mj. vidět záběry na 3D model vraku HMS Erebus.
• Identification of a senior officer from Sir John Franklin’s Northwest Passage expedition
  Douglas R. Stenton,Stephen Fratpietro,Robert W. Park. Journal of Archaeological Science, Reports, 24.9.2024
  Srovnání profilů chromozomu Y ze zubu nalezeného na Ostrově krále Viléma (naleziště NgLj-2) a bukálního vzorku od dárce pocházejícího od jednoho z vyšších důstojníků expedice vedlo autory k identifikaci ostatků kapitána Jamese Fitzjamese z HMS Erebus.
• Identifications; 6 May 2026
  Kaitlyn Gorsalitz. A Long Blank, 6.5.2026
  Podrobný osobní a genealogický komentář Kaitlyn Gorsalitz k identifikacím Davida Younga, Williama Orrena, Johna Bridgense a Harryho Peglara.
• Missing Planks
  David C. Woodman. Aglooka - Long Strider, 1.5.2024
  Podrobný rozbor svědectví Inuitů o nálezu lodi Franklinovy expedice, do které udělali díru a tak ji potopili. Tento scénář neodpovídá stavu, v němž se HMS Erebus a HMS Terror nacházejí. Autor navrhuje dvě vysvětlení: buď že šlo ve skutečnosti o člun, anebo že se popisované příhoda odehrála výrazně dříve. Mohlo totiž jít o lodě zmizelé Knightovy expedice (1719 - po 1721), jejímž cílem bylo rovněž objevit Severozápadní průjezd.
• New DNA evidence on Franklin's sailors
  Russell Potter. Visions of the North, 25.4.2017
  Shrnutí článku o výzkumu DNA z pozůstatků členů Franklinovy expedice na Ostrově krále Viléma. Výzkum mj. upřesnil počet námořníků, kteří zahynuli v Erebus Bay.
• Notes on Franklin relics
  L. A. Learnmonth. Arctic Vol. 1 No. 2 (1948): Autumn: 122, 1.10.1948
  Článek popisuje nálezy kosterních pozůstatků na Ostrově krále Viléma a Adelaidině poloostrově v posledních letech s předpokladem, že jde o pozůstatky mužů Franklinovy expedice. Připojena jednoduchá mapa.
• Oh, They’ll be No More Yachting from Beechey, me Boys!
  The Searchers, 10.7.2023
  Osudy jachty Mary, kterou John Ross v roce 1850 dopravil k Beecheyho ostrovu a ponechal ji zde jako záchrannou loď.
• Puhtoorak, Position and Pronouns
  David C. Woodman. Aglooka - Long Strider, 9.11.2024
  Pokus o reinterpretaci svědectví Inuita Puhtooraka o poloze HMS Erebus, které zaznamenala Schwatkova expedice.
• Relics from Sir John Franklin's last expedition
  National Maritime Museum (Royal Museums Greenwich)
  Nalezené artefakty z Franklinovy poslední expedice ve sbírkách muzea v Greenwichi (nutno použít vyhledávání: tlačítko Start searching).
• The “Boat Place” Burial: New Skeletal Evidence from the 1845 Franklin Expedition
  Douglas R. Stenton,Anne Keenleyside,Robert W. Park. Arctic, Vol. 68, No. 1 (March 2015), pp. 32–44, 23.2.2015
  Výsledky vykopávek na místě, kde poručík Hobson našel v roce 1859 člun Franklinovy expedice.
• The inscription on the Erebus Bay boat stem
  Logan Zachary. illuminator dot blog, 11.4.2025
  Článek zkoumá nápis na člunu z Erebus Bay, analyzuje jeho vybledlé, sotva viditelné značky a nejasnosti kolem římských číslic. Popisuje historické interpretace z McClintockovy knihy 'Voyage of the Fox" a jejich následné revize, které přinášejí nové poznatky o rozměrech a identitě lodě.
• The Type and Number of Expeditions in the Franklin Search 1847–1859
  W. Gillies Ross. Arctic, Vol. 55, No. 1 (March 2002), pp. 57-69, 1.3.2002
  Článek se zabývá klasifikací a počtem expedic pátrajících po Franklinově výpravě.
• Two Franklin Documents
  The Beaver, September 1947, 1.9.1947
  Dopis Johna Rae vrchnímu faktorovi Johnu Ballendenovi z Fort Garry, ve kterém Rae shrnuje poznatky o osudu Franklinově expedice získané během svého pátrání v letech 1853-4, a reprodukce letáku z roku 1847 nabízejícího odměnu za informace o ztracené Franklinově výpravě.
• Victorian prescience: The Lancet medical journal and the loss of the Franklin expedition, 1845–1859
  Keith Millar. Polar Record , Volume 59 , 2023 , e40, 12.12.2023
  Tato studie popisuje, jak časopis The Lancet v době zkázy expedice dospěl k závěrům, které se velmi podobají závěrům dnešního nejnovějšího výzkumu. Časopis v roce 1859 dospěl k závěru, že špatně vedené pátrání Admirality vystavilo posádky ledové pasti, což mělo fatální následky na výživu. Prozíravost časopisu Lancet byla podpořena nedávným výzkumem, který ukázal, že jedinečné fyzické podmínky, kterým výprava čelila, měly za následek výživu, v níž chyněly důležité vitamíny, což vysvětluje úmrtnost během třetí zimy a konečnou úplnou zkázu expedice.

Zdroje a poznámky