Peglar Papers: Porovnání verzí

Z Franklinova expedice

← Porovnání se starší verzíPorovnání s novější verzí →
VizuálníWikitext
Doplnění odkazů a poznámky k omylu o němčině
Odstranění nepoužívaného DISPLAYTITLE
Řádek 1: Řádek 1:
{{DISPLAYTITLE:''Peglar Papers''}}
<div class="row">
<div class="row">
   <div class="small-12 large-8  columns col-12 col-md-8">
   <div class="small-12 large-8  columns col-12 col-md-8">

Verze z 17. 5. 2026, 16:39

Peglar Papers je označení pro soubor písemností nalezený v roce 1859 u kostry na jižním pobřeží Ostrova krále Viléma. Protože mezi nimi bylo také osvědčení o službě Henryho Petera (Harryho) Peglara, byly písemnosti od počátku důležitým argumentem pro spojení nalezeného muže s Peglarem. Identifikace pomocí DNA publikovaná v roce 2026 potvrdila, že kostra nalezená u Gladman Pointu skutečně patřila Peglarovi.[1]

Nález

Kostru a předměty u ní nalezla dne 25. května 1859 skupina z McClintockovy pátrací výpravy. U těla byla mimo jiné náprsní taška či pouzdro s písemnostmi, hřeben a kartáč na šaty.[2] Tyto předměty se staly jedním z nejznámějších souborů relikvií spojených s poslední Franklinovou expedicí.

Fyzický popis a uložení

Soubor je dnes veden v Royal Museums Greenwich jako kožená náprsní taška obsahující novinové výstřižky a poznámky, objektové číslo AAA2114. Předmět není vystaven.[3] Katalog Royal Museums Greenwich u některých předmětů stále zachycuje starší interpretaci, podle níž kostra mohla patřit Thomasu Armitageovi; tato interpretace vznikla před zveřejněním DNA identifikace z roku 2026.

Obsah písemností

Podle katalogu Royal Museums Greenwich obsahovala náprsní taška především Peglarovo námořnické osvědčení, ručně psaný přehled jeho služby na moři, text založený na básni The Sea od Bryana Wallera Proctera datovaný 21. dubna 1847, několik adresních lístků a další poznámky.[4]

Mezi další zmiňované texty patří list se slovy Sentimental Song, texty psané pozpátku, zápisy vztahující se k Trinidadu a Venezuele a řádky začínající slovy O death where is thy sting.[5]

Čitelnost a zvláštnosti zápisu

Písemnosti jsou často obtížně čitelné kvůli poškození a neobvyklému způsobu zápisu. Část textů je psána pozpátku a část má podobu útržků, adres nebo krátkých poznámek. V raném popisu nálezu, který publikoval člen McClintockovy výpravy Allen Young, byly dokonce označeny za dopisy psané německy; podle Russella Pottera šlo o pochopitelný omyl způsobený právě tím, že některá anglická slova byla psána pozpátku.[6] Proto je vhodnější mluvit o souboru písemností či kapesní knížce než o souvislém deníku, i když bývají někdy označovány za nejbližší dochovaný osobní zápis z Franklinovy expedice.[7]

Vztah k identifikaci kostry

Přítomnost Peglarova osvědčení a dalších textů spojovaných s Peglarem dlouho podporovala názor, že nalezená kostra patřila právě jemu. Proti tomu však stál popis oděvu a některých předmětů. McClintock považoval oblečení za spíše stewardské nebo služebnické a upozornil například na volný uzel šátku kolem krku, který podle něj nepoužívali námořníci ani důstojníci.[8]

Proto se v literatuře objevovaly i alternativní interpretace, zejména možnost, že kostra patřila některému ze stewardů z HMS Terror, který nesl Peglarovy písemnosti. DNA analýza publikovaná v roce 2026 tuto nejistotu zásadně změnila: porovnání mitochondriální DNA s potomkem Peglarovy rodiny potvrdilo, že muž nalezený u Gladman Pointu byl Henry Peter (Harry) Peglar.[9]

Význam

Peglar Papers jsou významné jako osobní artefakt člena posádky HMS Terror, jako klíčová stopa k identitě kostry nalezené roku 1859 a jako vzácný doklad textů dochovaných z prostředí Franklinovy expedice po jejím vyplutí. Datace jednoho z textů k 21. dubnu 1847 je zvlášť cenná, protože spadá do období po první zimě expedice v Arktidě a před opuštěním lodí v dubnu 1848.

Související předměty

K předmětům spojovaným s nálezem u Gladman Pointu patří také kartáč na šaty, fragment bílé vzorované bavlněné košile a fragmenty černého hedvábného šátku.[10][11][12] Právě tyto předměty a popis oděvu patřily k důvodům, proč byla identita kostry před DNA analýzou dlouho sporná.

Související stránky

Externí odkazy

Zdroje a poznámky

  1. ↑ Douglas R. Stenton, Stephen Fratpietro, Kaitlyn Gorsalitz & Robert W. Park: “Some very hard ground to heave”: DNA identification of Harry Peglar, Captain of the Foretop, HMS Terror. Polar Record, 2026.
  2. ↑ Royal Museums Greenwich: Wallet, object ID AAA2114.
  3. ↑ Royal Museums Greenwich: Wallet, object ID AAA2114.
  4. ↑ Royal Museums Greenwich: Wallet, object ID AAA2114.
  5. ↑ Royal Museums Greenwich: Wallet, object ID AAA2114.
  6. ↑ Russell A. Potter: The ‘Peglar’ Papers Revisited. The Trafalgar Chronicle, 2014.
  7. ↑ Kaitlyn Gorsalitz: Identifications; 6 May 2026. A Long Blank, 6. května 2026.
  8. ↑ Royal Museums Greenwich: Fragments of a knotted black silk neckerchief, object ID AAA2116.
  9. ↑ Douglas R. Stenton, Stephen Fratpietro, Kaitlyn Gorsalitz & Robert W. Park: “Some very hard ground to heave”: DNA identification of Harry Peglar, Captain of the Foretop, HMS Terror. Polar Record, 2026.
  10. ↑ Royal Museums Greenwich: Wooden clothes brush with ivory veneer, object ID AAA2113.
  11. ↑ Royal Museums Greenwich: Fragment of white patterned cotton shirt, object ID AAA2119.
  12. ↑ Royal Museums Greenwich: Fragments of a knotted black silk neckerchief, object ID AAA2116.
Citováno z „https://www.franklinova-expedice.cz/wiki/index.php?title=Peglar_Papers&oldid=8142“