Bordenův systém označování archeologických lokalit
Bordenův systém je kanadský systém označování archeologických lokalit. Používá se k jednoznačné identifikaci archeologických nalezišť a k evidenci nálezů, které z těchto lokalit pocházejí. V literatuře k poslední Franklinově expedici se s ním setkáváme například u lokalit na Ostrově krále Viléma, včetně lokalit v Erebus Bay označovaných jako NgLj-2 nebo NgLj-3 a lokality NdLe-16 u Gladman Pointu.
Systém navrhl kanadský archeolog Charles Edward Borden z Univerzity Britské Kolumbie. Základní princip publikoval v roce 1952 jako jednotné schéma pro označování archeologických lokalit v Kanadě.[1] V současnosti jde o běžný způsob, jakým jsou v kanadské archeologii evidovány lokality napříč jednotlivými provinciemi a teritorii.[2]
Princip označení
Bordenův systém rozděluje Kanadu do zeměpisné sítě podle zeměpisné šířky a délky. Označení lokality se skládá ze čtyř písmen a pořadového čísla, například: NgLj-3.
První a třetí písmeno označují větší zeměpisné bloky, druhé a čtvrté písmeno jejich menší pododdíly. Číslo za pomlčkou je pořadí, v jakém byla daná archeologická lokalita v příslušném menším bloku zaznamenána.
Číslo tedy nevyjadřuje stáří lokality ani pořadí historických událostí či pořadí nálezu. Označení NgLj-3 znamená, že jde o archeologickou lokalitu, která byla v bloku NgLj evidována jako třetí.
U lokalit ležících v kanadské Arktidě je důležité také to, že systém pracuje s většími zeměpisnými bloky než v jižnějších oblastech Kanady. Bordenovo označení proto slouží jako evidenční kód a hrubé geografické zařazení, nikoli jako přesná souřadnice.
Veřejné seznamy lokalit
Úplný veřejný seznam všech kanadských archeologických lokalit podle Bordenova systému patrně není běžně dostupný. Evidence archeologických lokalit je spravována provinčními a teritoriálními institucemi a přesné údaje o polohách archeologických nalezišť mohou být z důvodu ochrany lokalit neveřejné.
Pro některé historicky významné lokality lze používat veřejné databáze, například Kanadský registr historických míst. Tyto registry však nejsou totéž co úplná archeologická databáze podle Bordenova systému. Bordenovo číslo se v nich objevuje spíše výjimečně, například pokud je součástí názvu nebo popisu konkrétní lokality.[3]
Lokality související s Franklinovou expedicí
V souvislosti s poslední Franklinovou expedicí se Bordenova označení objevují u archeologických lokalit v různých částech Ostrova krále Viléma. Nejčastěji citované jsou lokality na pobřeží Erebus Bay, kde byly nalezeny nebo později archeologicky zkoumány pozůstatky lodních člunů, výbavy a lidských ostatků. Ne všechny lokality spojené s expedicí však leží v Erebus Bay.
Následující přehled je pouze ilustrační. Podrobnější přehled lokalit v oblasti Erebus Bay je uveden v článku Erebus Bay.
| Bordenovo označení | Oblast | Souvislost |
|---|---|---|
| NgLj-2 | Erebus Bay, Ostrov krále Viléma | Jedno z tzv. „boat places“ v Erebus Bay. Z lokality pocházejí mimo jiné ostatky později identifikované jako James Fitzjames a David Young.[4][5] |
| NgLj-3 | Erebus Bay, Ostrov krále Viléma | Dnes je považována za skutečnou lokalitu McClintockova nálezu člunu z roku 1859. Z lokality pocházejí ostatky Johna Gregoryho a Johna Bridgense.[6][5] |
| NgLj-39 | poblíž Erebus Bay, severně od NgLj-1 | Samostatně evidovaný nález stehenní kosti přibližně 700 m severně od NgLj-1.[5] |
| NdLe-16 | jižní pobřeží Ostrova krále Viléma, u Gladman Pointu | Lokalita kostry nalezené McClintockovou výpravou roku 1859, později spojované s tzv. Peglar Papers. Archeologické přehodnocení ukázalo, že historicky nepřesně mapované místo odpovídá lokalitě NdLe-16; analýza DNA publikovaná v roce 2026 potvrdila, že ostatky patřily Harrymu Peglarovi z HMS Terror.[7][8] |
Význam pro výzkum Franklinovy expedice
Bordenova označení jsou důležitá proto, že umožňují přesně rozlišovat jednotlivé archeologické lokality i tam, kde historické názvy nebo popisy nejsou jednoznačné. To je zvlášť důležité u tzv. „boat places“ v Erebus Bay, kde starší literatura a tradice někdy spojovaly historické zprávy s konkrétními místy nepřesně. Novější srovnání písemných pramenů, ústní historie a archeologických nálezů ukázalo, že McClintockovo „Boat Place“ z roku 1859 odpovídá lokalitě NgLj-3, nikoli NgLj-1.[4]
Podobný význam má Bordenovo označení i mimo Erebus Bay. Lokalita NdLe-16 pomáhá odlišit skutečné místo nálezu kostry u Gladman Pointu od starších nepřesných mapových a textových údajů.[7]
Archeologické lokality na Ostrově krále Viléma zároveň nepředstavují pouze „opuštěné evropské“ pozůstatky. Výzkum lokalit v Erebus Bay ukazuje, že materiál z Franklinovy expedice byl později nalezen, upravován a využíván místními Netsilik Inuity. Pozůstatky člunů a vybavení je proto třeba chápat zároveň jako materiál Franklinovy expedice i jako součást inuitského zacházení s dostupnými surovinami v arktickém prostředí.[9]
Související stránky
Externí odkazy
-
History, Oral History and Archaeology:Reinterpreting the “Boat Places” of Erebus Bay
Douglas R. Stenton,Robert W. Park. Arctic Vol. 70, No. 2 (June 2017) p. 203–218, 31.5.2017 -
The Borden Number System: What the FcOq?
Courtney Lakevold. RETROactive, Archaeological Survey of Alberta, 29.6.2016
Stručné vysvětlení Bordenova systému označování archeologických lokalit v Kanadě.
Zdroje a poznámky
- ↑ Charles E. Borden: A Uniform Site Designation Scheme for Canada. Anthropology in British Columbia 3, 1952, s. 44-48.
- ↑ Courtney Lakevold: The Borden Number System: What the FcOq?. RETROactive, Archaeological Survey of Alberta, 29. června 2016.
- ↑ Canadian Register of Historic Places: Search.
- ↑ 4,0 4,1 Douglas R. Stenton a Robert W. Park: History, Oral History and Archaeology: Reinterpreting the “Boat Places” of Erebus Bay. Arctic 70, č. 2, 2017, s. 203-218.
- ↑ 5,0 5,1 5,2 Douglas R. Stenton, Stephen Fratpietro, Kaitlyn Gorsalitz & Robert W. Park: DNA identifications of three 1845 Franklin expedition sailors from HMS Erebus. Journal of Archaeological Science: Reports 72, 2026, 105739.
- ↑ Douglas R. Stenton, Anne Keenleyside a Robert W. Park: The “Boat Place” Burial: New Skeletal Evidence from the 1845 Franklin Expedition. Arctic 68, č. 1, 2015, s. 32-44.
- ↑ 7,0 7,1 Douglas R. Stenton: Finding “Harry Peglar”: Re-examining the discovery of a Franklin expedition sailor’s skeleton by the 1859 McClintock search expedition. Polar Record 58, 2022.
- ↑ Douglas R. Stenton, Stephen Fratpietro, Kaitlyn Gorsalitz & Robert W. Park: “Some very hard ground to heave”: DNA identification of Harry Peglar, Captain of the Foretop, HMS Terror. Polar Record 62, 2026.
- ↑ Dana Thacher: Salvaging on the Coast of Erebus Bay, King William Island: An Analysis of Inuit Interaction with Material from the Franklin Expedition. Arctic 71, č. 4, 2018, s. 431-443.
