Nález člunu v Erebus Bay (1859): Porovnání verzí

Z Franklinova expedice

← Porovnání se starší verzí
VizuálníWikitext
→Popis objev člunu Hobsonem: další kousek a lepší překlad
Přepracování článku po přesunu na přesnější název
 
(Není zobrazeno 33 mezilehlých verzí od 2 dalších uživatelů.)
Řádek 1: Řádek 1:
<div class="row">
<div class="row">
   <div class="small-12 large-8 columns">
   <div class="small-12 large-8 columns col-12 col-md-8">
<!-- Hlavní sloupec -->
<!-- Hlavní sloupec -->
V roce <span class="text-date">1859</span> objevil poručík <span class="name-person">[[William Robert Hobson]]</span> v <span class="name-place">Erebus Bay</span> (<span class="name-place">Zátoce Erebu</span>) na <span class="name-place">[[Ostrov krále Viléma|Ostrově krále Viléma]]</span> člun opatřený sanicemi a v něm kromě mnoha artefaktů i pozůstatky dvou mužů z Franklinovy expedice. Místo nálezu nedlouho poté prozkoumal i velitel [[McClintockova výprava (1857-59)|McClintockovy expedice]] <span class="name-person">[[Francis Leopold McClintock]]</span>.


==Název článku==
'''Nález člunu v Erebus Bay roku 1859''' byl jedním z nejdůležitějších objevů [[McClintockova výprava (1857-59)|McClintockovy pátrací výpravy]]. Poručík <span class="name-person">[[William Robert Hobson]]</span> objevil na jihozápadním pobřeží <span class="name-place">[[Ostrov krále Viléma|Ostrova krále Viléma]]</span> velký lodní člun umístěný na saních. V člunu se kromě rozsáhlé výbavy a osobních předmětů nacházely části dvou lidských koster členů poslední Franklinovy expedice.<ref name="mcclintock">Francis Leopold McClintock: [https://www.gutenberg.org/files/37669/37669-h/37669-h.htm ''In the Arctic Seas: A Narrative of the Discovery of the Fate of Sir John Franklin and His Companions'']. 1859, kap. XV.</ref>
Tento článek pojednává o lokalitě, která je v anglických textech uváděna jako <q lang="en">Boat Place</q>. Český ustálený název pokud vím neexistuje, nazývat to ''Člunové místo'' je pitomost a ''Místo nálezu člunu'' zase nezní jako název konkrétní lokality. Nápady na lepší pojmenování než ''Člun v Erebus Bay'' jsou samozřejmě vítány, ať už e-mailem či na [[{{TALKPAGENAME}}|diskusní stránce]].


==Lokalizace místa==
Nález se stal jedním z hlavních dokladů o osudu Franklinových mužů. Po více než století ovlivňoval představy o jejich ústupu od lodí <span class="name-ship">[[HMS Erebus]]</span> a <span class="name-ship">[[HMS Terror]]</span>, o směru jejich pochodu i o tom, zda se část skupiny mohla pokusit vrátit zpět k lodím.
''Bude doplněno.''


==Objev člunu McClintockovou výpravou==
== Objev Hobsonovou skupinou ==


===Průběh výpravy===
V dubnu <span class="text-date">1859</span> vyrazily z přezimovací základny McClintockovy výpravy dvě hlavní saňové skupiny. Jednu vedl <span class="name-person">[[Francis Leopold McClintock]]</span>, druhou jeho zástupce <span class="name-person">William Robert Hobson</span>. Hobson prozkoumával západní pobřeží <span class="name-place">Ostrova krále Viléma</span> od severu k jihu a během tohoto průzkumu objevili jeho muži člun na pobřeží dnešní <span class="name-place">[[Erebus Bay]]</span>.<ref name="stenton-2014">Douglas R. Stenton: [https://www.jstor.org/stable/24363813 ''A Most Inhospitable Coast: The Report of Lieutenant William Hobson's 1859 Search for the Franklin Expedition on King William Island'']. Arctic 67, č. 4, 2014, s. 511-522.</ref>
[[McClintockova výprava (1857-59)|McClintockova výprava ]], která vyplula z Anglie v roce <span class="text-date">1859</span> na parní jachtě [[Fox]], měla tři cíle: 1) zachránit případné přeživší účastníky expedice, 2) získat písemné a další památky po Franklinově expedici a 3) konečně ověřit, zda expedice objevila <span class="name-place">[[Severozápadní průjezd]]</span>. Zatímco první cíl splnit nemohla a ohledně třetího lze donekonečna polemizovat, druhý bod splnila výtečně: získala dokumenty a hmotné artefakty dokládající (nikoli vysvětlující) osud Franklinovy expedice.


Počátkem <span class="text-date">dubna 1859</span> vyrazily z <span class="name-place">Port Kennedy</span> (jihozápad ostrova <span class="name-place">Sommerset</span>, východní ústí <span class="name-place">Bellotovy úžiny</span>) dvě saňové skupiny: jedna vedená velitelem výpravy <span class="name-person">McClintockem</span>, druhá jeho zástupcem poručíkem <span class="name-person">Hobsonem</span>.
Podle Hobsonovy zprávy si jeho muž <span class="name-person">Henry Toms</span> všiml na pobřeží velkého člunu. Člun byl téměř celý zasypaný sněhem a viditelná byla jen část jeho okraje a vyčnívající dřevěné podpěry. Hobsonova skupina jej vyhrabala ze sněhu a začala zkoumat jeho obsah.<ref name="stenton-2014" />


Obě mířily (nejprve společně) na jih k <span class="name-place">[[Ostrov krále Viléma|Ostrovu krále Viléma]]</span> (dále pro zkrácení ''KWI'', <span class="name-place">King William Island</span>). U <span class="name-place">mysu Victoria</span> na jihozápadě <span class="name-place">poloostrova Boothia</span> se rozdělily: <span class="name-person">McClintock</span> mířil jihozápadně a po dosažení pobřeží <span class="name-place">KWI</span> se vydal po jeho východním pobřeží "po směru hodinových ruček". Jeho skupina nakonec obešla celý ostrov.
Člun byl dlouhý přibližně <span class="text-date">28</span> stop a spočíval na těžkých saních. Hobson zaznamenal, že vesla byla nahrazena pádly a že v člunu nebyl nalezen stěžeň, kormidlo ani běžná lodní výbava. Naopak zde ležely zbraně, střelivo, chronometry, hodinky, stříbrné příbory, náboženské knihy, bible s poznámkami, nástroje a další předměty.<ref name="stenton-2014" />


Hobson vyrazil na západ a prošel západní pobřeží ostrova od <span class="name-place">mysu Felix</span> na severu až k <span class="name-place">Herschelovu mysu</span> na jihozápadě a výběžku <span class="name-place">Adelaidina poloostrova</span> (součást americké pevniny) jižně od <span class="name-place">KWI</span>, načež se vrátil zpět zhruba stejnou cestou. Až při zpáteční objevili jeho muži člun, o němž je tento článek. <ref>[[McClintockova výprava (1857-59)]]</ref>
== Lidské ostatky ==


===Popis objev člunu Hobsonem===
V člunu byly nalezeny části dvou lidských koster. Hobson popsal jednu větší kostru v zadní části člunu, ležící napříč lodí, a druhou menší čelistní kost s dalšími kostmi pod druhou lavicí počítáno od přídě. Pozůstatky byly poškozené a rozptýlené, zřejmě činností zvířat.<ref name="stenton-2014" />


Zatímco <span class="name-person">McClintock</span> o plavbě <span class="name-ship">Foxe</span> vydal knihu (která vyšla v mnoha vydáních), <span class="name-person">Hobson</span> popsal své putování v interní zprávě pro <span class="name-person">McClintocka</span>. Ten ji cituje ve své knize <ref>[[The voyage of the "Fox" in Arctic seas: a narrative of the discovery of the fate of Sir John Franklin and his companions]]</ref> a z Hobsonovy zprávy čerpalo později i několik dalších autorů, ale jako celek ji publikoval až v roce <span class="text-date">2014</span> <span class="name-person">Douglas R. Stenton</span> <ref>[https://www.jstor.org/stable/24363813 A Most Inhospitable Coast: The Report of Lieutenant William Hobson's 1859 Search for the Franklin Expedition on King William Island. Arctic, Vol. 67, No. 4 (DECEMBER 2014), pp. 511-522]</ref>. Popisu objevu člunu je v ní věnováno 9 odstavců, které si zaslouží ocitovat v plném znění (a v neumělém, částečně strojovém překladu: připomínky opět vřele vítány):
Když místo o několik dní později prozkoumal <span class="name-person">McClintock</span>, popsal jednu kostru jako pozůstatky drobného mladého člověka a druhou jako pozůstatky velkého, silně stavěného muže středního věku. U obou koster nebyla nalezena žádná část lebky kromě spodních čelistí. McClintock ani Hobson nenašli žádný deník, záznam nebo zápisník, který by jména obou mužů přímo prozradil.<ref name="mcclintock" />


<blockquote>24. [května], kdy nás směr břehu začal zavádět daleko od pobřeží, pobřeží, jsem poslal Tomse a Edwardse, aby prošli pobřežní linii (byl jsem příliš neschopný <ref>Hobson několik dní předtím onemocněl kurdějemi a jeho nemoc se postupně zhoršovala, až nakonec nebyl schopen chodit bez pomoci</ref>, abych to dokázal sám). Když jsem ve tři hodiny odpoledne viděl, jak za námi Toms spěchá, otočil jsem se k němu a zjistil jsem, že na pláži objevil velký člun. Nařídil jsem proto postavit stan, s malými saněmi a psy jsem jel na místo a nechal muže, aby mne následovali, až bude stan postaven.
Moderní archeologické a genetické výzkumy ukázaly, že místo nálezu odpovídá lokalitě '''NgLj-3'''. Z této lokality byli pomocí DNA identifikováni <span class="name-person">[[John Gregory]]</span> a <span class="name-person">[[John Bridgens]]</span>; ostatky z lokality představují nejméně tři osoby.<ref name="boat-burial">Douglas R. Stenton, Anne Keenleyside a Robert W. Park: [https://doi.org/10.14430/arctic4454 ''The “Boat Place” Burial: New Skeletal Evidence from the 1845 Franklin Expedition'']. Arctic 68, č. 1, 2015, s. 32-44.</ref><ref name="stenton-2026">Douglas R. Stenton, Stephen Fratpietro, Kaitlyn Gorsalitz & Robert W. Park: [https://doi.org/10.1016/j.jasrep.2026.105739 ''DNA identifications of three 1845 Franklin expedition sailors from HMS Erebus'']. Journal of Archaeological Science: Reports 72, 2026, 105739.</ref>


== Předměty v člunu ==


Když jsem dorazil na místo, našel jsem velký člun celý zapadlý sněhem, nad kterým nebylo vidět nic z ní, jen část jejího levého okraje, vyvýšená nad druhou tím, že se člun značně naklonil na pravobok. Naštěstí byly zůstaly vztyčeny dvě vysoké dřevěné držáky podpěr <ref>V originále <q lang="en">two high wooden awning stanchions</q>. Zřejmě šlo o podpěry (resp. jejich držáky), na něž šlo upevnit plátno, kterým bylo možno člun zakrýt. Viz též [https://www.wordnik.com/words/awning-stanchion]</ref>. Kdyby tomu tak nebylo, se vší pravděpodobností by zůstal bez povšimnutí. Vykopat ho zabralo samozřejmě značný čas, ale po odházení pár lopat sněhu se našla dřevěná pádla, která splnila účel lopat a všechni tak mohli pracovat. Pokračovali jsme v práci skoro do 19:00. Protože muži měli za sebou úmorný den, vrátili jsme se do stanu.
McClintockův popis zdůrazňuje neobvyklé množství a rozmanitost předmětů. Ve člunu byly nalezeny mimo jiné dvě dvouhlavňové pistole, střelivo, několik knih, bible, nástroje, brýle, kompas, ševcovské a plachtařské potřeby, části oděvů, nádoba od pemikanu označená písmenem <q>E</q>, tři kapesní hodinky, dva chronometry a stříbrné příbory s erby nebo iniciálami důstojníků z obou lodí.<ref name="mcclintock" />


Zvláštní pozornost vzbudily chronometry. Jeden z nich nesl označení <span lang="en">Arnold 2020</span>, druhý <span lang="en">Parkinson & Frodsham 980</span>. Přítomnost chronometrů a důstojnických příborů ukazovala, že člun nesl předměty s významem daleko přesahujícím běžnou výbavu pro saňovou cestu.<ref>[https://www.illuminator.blog/p/reversing.html Logan Zachary: ''Reversing the Chronometers at the Boat Place''. Illuminator, 1. listopadu 2021.]</ref>


Celý následující den jsem strávil kopáním a zkoumáním této lodi. Ukázalo se, že je velká a lehce stavěná pro přepravu po ledu, ostrá na přídi i na zádi s mahagonovou podlahou a jedlovou nástavbou. Pouze čtyři horní pruhy [? prkna?] jsou z jedle. Prkna trupu [plaňky] jsou mimořádně lehká (měla klinkerovou obšívku) <ref>viz [https://cs.wikipedia.org/wiki/Klinkerov%C3%A1_ob%C5%A1%C3%ADvka česká wikipedie]</ref>. Zdá se, že je v dobrém stavu, ale má díru v nástavbě na pravoboku asi 12 stop od zádi, pravděpodobně dílo medvěda. Zdálo se, že byla odlehčena všemi možnými způsoby. Veškeré železné a dřevěné části, bez kterých bylo možné obejít, byly odstraněny, ale člun spočíval na saních velké hmotnosti a síly. Na její přídi <ref>v originále na <q lang="en">stem</q>-u, český překlad neznám, termín vysvětluje [https://en.wikipedia.org/wiki/Stem_%28ship%29 anglická wikipedie]</ref> byly nějaké značky, ale nedokázal jsem je rozluštit.</blockquote>
== McClintockova interpretace ==


<span class="name-person">Hobson</span> dále mně nesrozumitelnými termíny popisuje způsob, jak mohl být člun shora a ze stran zakryt proti větru či srážkám: zájemce odkazuji na anglický originál. Pak <span class="name-person">Hobson</span> pokračuje v popisu předmětů (ne)nalezených v člunu:
McClintock si všiml, že příď člunu a saní směřovala k severovýchodu, tedy přibližně zpět k místu, odkud Franklinovi muži původně přišli. Z toho vyvozoval, že se část výpravy mohla oddělit od hlavní skupiny postupující na jih a pokoušet se vrátit k lodím nebo ke starším zásobám. Dva muži nalezení ve člunu podle něj nemohli tak těžký náklad táhnout sami; předpokládal proto, že člun původně táhla větší skupina, snad <span class="text-date">20</span> až <span class="text-date">30</span> mužů.<ref name="mcclintock" />


<blockquote>Vesla nahradila pádla. Nebyly u ní nalezeny žádné stěžně, plachta, lodní háky, kormidlo, markýzy ani jiné lodní vybavení. Na dně člunu ležela dlouhá cívka olověného vlasce, pravděpodobně určená k jejímu tažení podél pláže.
Tato interpretace výrazně ovlivnila pozdější představy o závěrečné fázi Franklinovy expedice. Obraz skupiny, která se po počátečním ústupu pokoušela vracet k lodím, se v literatuře opakoval po mnoho desetiletí.


== Moderní přehodnocení ==


V člunu v prostoru na zádi <ref>v originále <q lang="en">stern sheet</q> - míněn prostor mezi zadní sedačkou a vlastní zádí</ref> bylo nalezeno mnoho vybavení. Hned vzadu byly umístěny dvě dvouhlavňové pušky, po jedné na každé straně; obě měly jednu hlaveň vybitou, druhou nabitou a zakrytou <ref>v originále <q lang="en">capped</q></ref>. Byly položené ústím dolů a opíraly se o horní zábradlí. Jeden z chronometrů, tři hodinky, většina stříbrných vidliček a lžic a všechna nalezená munice byly v záďových sedačkách. Několik stříbrných předmětů bylo nalezeno v přední části člunu.
Moderní archeologické přehodnocení ukázalo, že McClintockův nález z roku <span class="text-date">1859</span> je třeba spojovat s lokalitou '''NgLj-3''', nikoli s lokalitou '''NgLj-1''', s níž býval někdy ztotožňován ve starší literatuře. Lokalita '''NgLj-3''' je dnes chápána jako skutečné místo tohoto historického nálezu člunu.<ref name="stenton-park-2017">Douglas R. Stenton a Robert W. Park: [https://doi.org/10.14430/arctic4649 ''History, Oral History and Archaeology: Reinterpreting the “Boat Places” of Erebus Bay'']. Arctic 70, č. 2, 2017, s. 203-218.</ref>
 
 
V prostoru na zádi, těsně za zadní sedačkou <ref>v originále <q lang="en">just abaft the after thwart</q>, viz [https://en.wikipedia.org/wiki/Thwart anglická wikipedie]</ref> na levoboku, se nacházela obrovská lidská čelistní kost. Další kosti odpovídající velikosti ležely poblíž. Kosti nohou byly více vpředu na pravoboku. Zdálo se, že muž ležel v době smrti příčně napříč lodí s hlavou pod zadní sedačkou, kolem něj byly nalezeny části medvědí kůže a kusy přikrývky; také velké množství zbytků oblečení. Ty byly k sobě tak přimrzlé, že je bylo nutné vyhrabat krumpáčem a následně roztrhat na kusy. Nemohu říci, jaký oděv měl na sobě. V rukavicích a punčochách zůstaly drobné kosti rukou a nohou. Masa oblečení, která ležela kolem kostí, musela patřit několika mužům. V blízkosti jeho ostatků byl nalezen chronometr se jménem Parkinson a Frodsham &c., a to v poloze, v jaké by byl, kdyby ho nosil v opasku kalhot v kapse na hodinky. Z toho usuzuji, že zesnulý mohl být důstojníkem, ale nemohu předstírat, že by k tomuto závěru vedlo něco jiného. Pod druhou sedačkou počítáno odpředu byla nalezena druhá čelistní kost. Ta, stejně jako kosti v její blízkosti, byla mnohem menší než druhá. Pozůstatky zřejmě patřily mladému muži, protože zuby byly pozoruhodně zdravé. Zdá se, že tyto kosti byly narušeny. Byly značně rozptýleny, pravděpodobně liškami.
 
Hlava člunu v době nálezu směřovala na severovýchod, stejně jako sáně, na kterých byl vlečen. Nakláněl se hodně na pravobok a byl částečně vyzdvižen z drážek vyříznutých pro jeho uchycení v klínech [? - v originále <q lang="en">chocks</q>]. Nepozoroval jsem, že by byl k saním nějak připevněn.
</blockquote>


Zjištění z lokalit <span class="name-place">[[Erebus Bay]]</span> zároveň ukazují, že s materiálem z člunů později aktivně pracovali Netsilik Inuité, kteří dřevo, kov a další předměty získávali, upravovali a znovu využívali. Nález člunu proto nelze chápat jen jako neporušený obraz posledních okamžiků Franklinových mužů, ale také jako místo, které bylo po jejich smrti dále navštěvováno a proměňováno.<ref>Dana Thacher: [https://doi.org/10.14430/arctic4745 ''Salvaging on the Coast of Erebus Bay, King William Island: An Analysis of Inuit Interaction with Material from the Franklin Expedition'']. Arctic 71, č. 4, 2018, s. 431-443.</ref>


<!-- Konec Hlavní sloupec -->
<!-- Konec Hlavní sloupec -->
   </div>
   </div>
   <div class="small-12 large-4 columns right-column">
   <div class="small-12 large-4 columns col-12 col-md-4 right-column">
<!-- Pravý sloupec -->
<!-- Pravý sloupec -->


==<small>Související stránky</small>==
==<small>Související stránky</small>==
<div class="related-pages">
<div class="related-pages">
* [[Erebus Bay]]
* [[McClintockova výprava (1857-59)]]
* [[McClintockova výprava (1857-59)]]
* [[William Robert Hobson]]
* [[Francis Leopold McClintock]]
* [[Bordenův systém označování archeologických lokalit]]
* [[John Gregory]]
* [[John Bridgens]]
</div>
</div>
{{Šablona:DataLinksPage}}
{{Šablona:DataLinksPage}}
==<small>Zdroje a poznámky</small>==
==<small>Zdroje a poznámky</small>==
<references />
<references />
Řádek 66: Řádek 68:
[[Kategorie:Osudy Franklinovy expedice]]
[[Kategorie:Osudy Franklinovy expedice]]
[[Kategorie:Ostrov krále Viléma]]
[[Kategorie:Ostrov krále Viléma]]
[[Kategorie:Pátrání po Franklinově expedici]]
[[Kategorie:Projekt:Články vytvořené s pomocí AI]]

Aktuální verze z 6. 6. 2026, 18:33

Nález člunu v Erebus Bay roku 1859 byl jedním z nejdůležitějších objevů McClintockovy pátrací výpravy. Poručík William Robert Hobson objevil na jihozápadním pobřeží Ostrova krále Viléma velký lodní člun umístěný na saních. V člunu se kromě rozsáhlé výbavy a osobních předmětů nacházely části dvou lidských koster členů poslední Franklinovy expedice.[1]

Nález se stal jedním z hlavních dokladů o osudu Franklinových mužů. Po více než století ovlivňoval představy o jejich ústupu od lodí HMS Erebus a HMS Terror, o směru jejich pochodu i o tom, zda se část skupiny mohla pokusit vrátit zpět k lodím.

Objev Hobsonovou skupinou

V dubnu 1859 vyrazily z přezimovací základny McClintockovy výpravy dvě hlavní saňové skupiny. Jednu vedl Francis Leopold McClintock, druhou jeho zástupce William Robert Hobson. Hobson prozkoumával západní pobřeží Ostrova krále Viléma od severu k jihu a během tohoto průzkumu objevili jeho muži člun na pobřeží dnešní Erebus Bay.[2]

Podle Hobsonovy zprávy si jeho muž Henry Toms všiml na pobřeží velkého člunu. Člun byl téměř celý zasypaný sněhem a viditelná byla jen část jeho okraje a vyčnívající dřevěné podpěry. Hobsonova skupina jej vyhrabala ze sněhu a začala zkoumat jeho obsah.[2]

Člun byl dlouhý přibližně 28 stop a spočíval na těžkých saních. Hobson zaznamenal, že vesla byla nahrazena pádly a že v člunu nebyl nalezen stěžeň, kormidlo ani běžná lodní výbava. Naopak zde ležely zbraně, střelivo, chronometry, hodinky, stříbrné příbory, náboženské knihy, bible s poznámkami, nástroje a další předměty.[2]

Lidské ostatky

V člunu byly nalezeny části dvou lidských koster. Hobson popsal jednu větší kostru v zadní části člunu, ležící napříč lodí, a druhou menší čelistní kost s dalšími kostmi pod druhou lavicí počítáno od přídě. Pozůstatky byly poškozené a rozptýlené, zřejmě činností zvířat.[2]

Když místo o několik dní později prozkoumal McClintock, popsal jednu kostru jako pozůstatky drobného mladého člověka a druhou jako pozůstatky velkého, silně stavěného muže středního věku. U obou koster nebyla nalezena žádná část lebky kromě spodních čelistí. McClintock ani Hobson nenašli žádný deník, záznam nebo zápisník, který by jména obou mužů přímo prozradil.[1]

Moderní archeologické a genetické výzkumy ukázaly, že místo nálezu odpovídá lokalitě NgLj-3. Z této lokality byli pomocí DNA identifikováni John Gregory a John Bridgens; ostatky z lokality představují nejméně tři osoby.[3][4]

Předměty v člunu

McClintockův popis zdůrazňuje neobvyklé množství a rozmanitost předmětů. Ve člunu byly nalezeny mimo jiné dvě dvouhlavňové pistole, střelivo, několik knih, bible, nástroje, brýle, kompas, ševcovské a plachtařské potřeby, části oděvů, nádoba od pemikanu označená písmenem E, tři kapesní hodinky, dva chronometry a stříbrné příbory s erby nebo iniciálami důstojníků z obou lodí.[1]

Zvláštní pozornost vzbudily chronometry. Jeden z nich nesl označení Arnold 2020, druhý Parkinson & Frodsham 980. Přítomnost chronometrů a důstojnických příborů ukazovala, že člun nesl předměty s významem daleko přesahujícím běžnou výbavu pro saňovou cestu.[5]

McClintockova interpretace

McClintock si všiml, že příď člunu a saní směřovala k severovýchodu, tedy přibližně zpět k místu, odkud Franklinovi muži původně přišli. Z toho vyvozoval, že se část výpravy mohla oddělit od hlavní skupiny postupující na jih a pokoušet se vrátit k lodím nebo ke starším zásobám. Dva muži nalezení ve člunu podle něj nemohli tak těžký náklad táhnout sami; předpokládal proto, že člun původně táhla větší skupina, snad 20 až 30 mužů.[1]

Tato interpretace výrazně ovlivnila pozdější představy o závěrečné fázi Franklinovy expedice. Obraz skupiny, která se po počátečním ústupu pokoušela vracet k lodím, se v literatuře opakoval po mnoho desetiletí.

Moderní přehodnocení

Moderní archeologické přehodnocení ukázalo, že McClintockův nález z roku 1859 je třeba spojovat s lokalitou NgLj-3, nikoli s lokalitou NgLj-1, s níž býval někdy ztotožňován ve starší literatuře. Lokalita NgLj-3 je dnes chápána jako skutečné místo tohoto historického nálezu člunu.[6]

Zjištění z lokalit Erebus Bay zároveň ukazují, že s materiálem z člunů později aktivně pracovali Netsilik Inuité, kteří dřevo, kov a další předměty získávali, upravovali a znovu využívali. Nález člunu proto nelze chápat jen jako neporušený obraz posledních okamžiků Franklinových mužů, ale také jako místo, které bylo po jejich smrti dále navštěvováno a proměňováno.[7]

Související stránky


Externí odkazy

Zdroje a poznámky

  1. ↑ 1,0 1,1 1,2 1,3 Francis Leopold McClintock: In the Arctic Seas: A Narrative of the Discovery of the Fate of Sir John Franklin and His Companions. 1859, kap. XV.
  2. ↑ 2,0 2,1 2,2 2,3 Douglas R. Stenton: A Most Inhospitable Coast: The Report of Lieutenant William Hobson's 1859 Search for the Franklin Expedition on King William Island. Arctic 67, č. 4, 2014, s. 511-522.
  3. ↑ Douglas R. Stenton, Anne Keenleyside a Robert W. Park: The “Boat Place” Burial: New Skeletal Evidence from the 1845 Franklin Expedition. Arctic 68, č. 1, 2015, s. 32-44.
  4. ↑ Douglas R. Stenton, Stephen Fratpietro, Kaitlyn Gorsalitz & Robert W. Park: DNA identifications of three 1845 Franklin expedition sailors from HMS Erebus. Journal of Archaeological Science: Reports 72, 2026, 105739.
  5. ↑ Logan Zachary: Reversing the Chronometers at the Boat Place. Illuminator, 1. listopadu 2021.
  6. ↑ Douglas R. Stenton a Robert W. Park: History, Oral History and Archaeology: Reinterpreting the “Boat Places” of Erebus Bay. Arctic 70, č. 2, 2017, s. 203-218.
  7. ↑ Dana Thacher: Salvaging on the Coast of Erebus Bay, King William Island: An Analysis of Inuit Interaction with Material from the Franklin Expedition. Arctic 71, č. 4, 2018, s. 431-443.
Citováno z „https://www.franklinova-expedice.cz/wiki/index.php?title=Nález_člunu_v_Erebus_Bay_(1859)&oldid=8178“