Erebus Bay: Porovnání verzí
Založení článku o zátoce a archeologických lokalitách |
Doplnění mapy lokalit a informace o NgLj-39 |
||
| Řádek 3: | Řádek 3: | ||
<!-- Hlavní sloupec --> | <!-- Hlavní sloupec --> | ||
[[Soubor:Erebus Bay archaeological sites map Stenton 2026 Fig 1.png|náhled|vpravo|alt=Mapa Erebus Bay a archeologických lokalit NgLj-1, NgLj-2, NgLj-3 a NgLj-39|Poloha <span class="name-place">Erebus Bay</span> a archeologických lokalit NgLj-1, NgLj-2, NgLj-3 a NgLj-39 podle Stenton et al. 2026.]] | |||
'''Erebus Bay''' je zátoka na jihozápadním pobřeží <span class="name-place">[[Ostrov krále Viléma|Ostrova krále Viléma]]</span> v <span class="name-place">Nunavutu</span>. Pro dějiny poslední Franklinovy expedice je významná tím, že v její pobřežní oblasti byly nalezeny lodní čluny, výbava a lidské ostatky členů expedice, kteří se po opuštění lodí <span class="name-ship">[[HMS Erebus]]</span> a <span class="name-ship">[[HMS Terror]]</span> v dubnu <span class="text-date">1848</span> pokoušeli postupovat na jih.<ref name="stenton-2026">Douglas R. Stenton, Stephen Fratpietro, Kaitlyn Gorsalitz & Robert W. Park: [https://doi.org/10.1016/j.jasrep.2026.105739 ''DNA identifications of three 1845 Franklin expedition sailors from HMS Erebus'']. Journal of Archaeological Science: Reports 72, 2026, 105739.</ref> | '''Erebus Bay''' je zátoka na jihozápadním pobřeží <span class="name-place">[[Ostrov krále Viléma|Ostrova krále Viléma]]</span> v <span class="name-place">Nunavutu</span>. Pro dějiny poslední Franklinovy expedice je významná tím, že v její pobřežní oblasti byly nalezeny lodní čluny, výbava a lidské ostatky členů expedice, kteří se po opuštění lodí <span class="name-ship">[[HMS Erebus]]</span> a <span class="name-ship">[[HMS Terror]]</span> v dubnu <span class="text-date">1848</span> pokoušeli postupovat na jih.<ref name="stenton-2026">Douglas R. Stenton, Stephen Fratpietro, Kaitlyn Gorsalitz & Robert W. Park: [https://doi.org/10.1016/j.jasrep.2026.105739 ''DNA identifications of three 1845 Franklin expedition sailors from HMS Erebus'']. Journal of Archaeological Science: Reports 72, 2026, 105739.</ref> | ||
| Řádek 41: | Řádek 42: | ||
| <span class="name-person">[[John Gregory]]</span>, <span class="name-person">[[John Bridgens]]</span> | | <span class="name-person">[[John Gregory]]</span>, <span class="name-person">[[John Bridgens]]</span> | ||
| Dnes je považována za skutečné místo Hobsonova a McClintockova nálezu člunu. V roce <span class="text-date">2013</span> zde byly zkoumány ostatky nejméně tří osob.<ref name="boat-burial">Douglas R. Stenton, Anne Keenleyside a Robert W. Park: [https://doi.org/10.14430/arctic4454 ''The “Boat Place” Burial: New Skeletal Evidence from the 1845 Franklin Expedition'']. Arctic 68, č. 1, 2015, s. 32-44.</ref> | | Dnes je považována za skutečné místo Hobsonova a McClintockova nálezu člunu. V roce <span class="text-date">2013</span> zde byly zkoumány ostatky nejméně tří osob.<ref name="boat-burial">Douglas R. Stenton, Anne Keenleyside a Robert W. Park: [https://doi.org/10.14430/arctic4454 ''The “Boat Place” Burial: New Skeletal Evidence from the 1845 Franklin Expedition'']. Arctic 68, č. 1, 2015, s. 32-44.</ref> | ||
|- | |||
| '''NgLj-39''' | |||
| Samostatný nález lidských ostatků v blízkosti '''NgLj-1''' | |||
| — | |||
| V roce <span class="text-date">2011</span> byla přibližně <span class="text-date">700</span> m severně od '''NgLj-1''' nalezena stehenní kost, které bylo přiděleno Bordenovo číslo '''NgLj-39'''. Kost byla v roce <span class="text-date">2016</span> odebrána pro analýzu DNA a v roce <span class="text-date">2018</span> vrácena zpět.<ref name="stenton-2026" /> | |||
|- | |- | ||
| '''NgLj-8''' | | '''NgLj-8''' | ||
| Řádek 51: | Řádek 57: | ||
K roku <span class="text-date">2026</span> bylo pomocí analýzy DNA identifikováno pět mužů Franklinovy expedice, jejichž ostatky pocházejí z oblasti <span class="name-place">Erebus Bay</span>: <span class="name-person">[[John Gregory]]</span>, <span class="name-person">[[James Fitzjames]]</span>, <span class="name-person">[[John Bridgens]]</span>, <span class="name-person">[[William Orren]]</span> a <span class="name-person">[[David Young]]</span>. Všichni sloužili na <span class="name-ship">[[HMS Erebus]]</span>.<ref name="stenton-2026" /> | K roku <span class="text-date">2026</span> bylo pomocí analýzy DNA identifikováno pět mužů Franklinovy expedice, jejichž ostatky pocházejí z oblasti <span class="name-place">Erebus Bay</span>: <span class="name-person">[[John Gregory]]</span>, <span class="name-person">[[James Fitzjames]]</span>, <span class="name-person">[[John Bridgens]]</span>, <span class="name-person">[[William Orren]]</span> a <span class="name-person">[[David Young]]</span>. Všichni sloužili na <span class="name-ship">[[HMS Erebus]]</span>.<ref name="stenton-2026" /> | ||
Ne všechny nově evidované nebo analyzované ostatky z oblasti jsou zatím spojeny s konkrétním jménem. Lokalita '''NgLj-39''' představuje samostatný nález stehenní kosti severně od '''NgLj-1'''; studie z roku <span class="text-date">2026</span> jej zmiňuje jako součást širšího souboru lidských ostatků v okolí '''NgLj-1'''.<ref name="stenton-2026" /> | |||
Tato skutečnost je významná pro interpretaci poslední fáze expedice, ale sama o sobě ještě neumožňuje jednoduchý závěr, že posádky obou lodí postupovaly zcela odděleně. Autoři studie z roku <span class="text-date">2026</span> ji používají jako jeden z argumentů při úvahách o tom, zda čluny nalezené v oblasti <span class="name-place">Erebus Bay</span> mohly pocházet z <span class="name-ship">Erebu</span> a zda byly taženy především jeho posádkou.<ref name="stenton-2026" /> | Tato skutečnost je významná pro interpretaci poslední fáze expedice, ale sama o sobě ještě neumožňuje jednoduchý závěr, že posádky obou lodí postupovaly zcela odděleně. Autoři studie z roku <span class="text-date">2026</span> ji používají jako jeden z argumentů při úvahách o tom, zda čluny nalezené v oblasti <span class="name-place">Erebus Bay</span> mohly pocházet z <span class="name-ship">Erebu</span> a zda byly taženy především jeho posádkou.<ref name="stenton-2026" /> | ||
Verze z 6. 6. 2026, 19:08
Erebus Bay je zátoka na jihozápadním pobřeží Ostrova krále Viléma v Nunavutu. Pro dějiny poslední Franklinovy expedice je významná tím, že v její pobřežní oblasti byly nalezeny lodní čluny, výbava a lidské ostatky členů expedice, kteří se po opuštění lodí HMS Erebus a HMS Terror v dubnu 1848 pokoušeli postupovat na jih.[1]
Název a poloha
Kanadská databáze geografických jmen eviduje Erebus Bay jako oficiální název zátoky v Nunavutu; rozhodnutí o názvu je v databázi uvedeno k 30. červnu 1910. Poloha je uváděna přibližně jako 69,3° s. š. a 98,916667° z. d..[2]
Zátoka leží jižně od oblasti Victory Pointu, kde byla nalezena známá zpráva zanechaná členy Franklinovy expedice. Pobřeží Erebus Bay je jedním z míst, kudy procházela nebo kde se zastavila část mužů při pokusu o ústup od opuštěných lodí směrem k pevnině Severní Ameriky.[1]
Nález člunu roku 1859
Nejznámější historický nález v oblasti učinila McClintockova pátrací výprava. Poručík William Robert Hobson objevil na pobřeží v květnu 1859 velký lodní člun uložený na saních. Člun obsahoval množství výbavy, osobních předmětů a části dvou lidských koster. Velitel výpravy Francis Leopold McClintock místo krátce poté sám prozkoumal a nález podrobně popsal ve své knize o plavbě jachty Fox.[3]
Podrobněji viz samostatný článek Nález člunu v Erebus Bay (1859).
Archeologické lokality
Moderní archeologické práce rozlišují v oblasti Erebus Bay několik lokalit podle kanadského Bordenova systému označování archeologických lokalit. Důležité je, že Bordenova čísla nevyjadřují chronologii událostí ani pořadí nálezu, ale evidenční pořadí lokalit v daném geografickém bloku.
| Bordenovo označení | Souvislost | Identifikované osoby | Poznámka |
|---|---|---|---|
| NgLj-1 | Oblast menších nálezů u pobřeží Erebus Bay | William Orren | Dříve byla tato lokalita někdy spojována s McClintockovým nálezem člunu, novější přehodnocení však ukazuje, že historickému „Boat Place“ lépe odpovídá lokalita NgLj-3.[4] |
| NgLj-2 | Jedno ze dvou tzv. „boat places“ v Erebus Bay | James Fitzjames, David Young | Lokalita s ostatky nejméně třinácti osob. Archeologické údaje podporují závěr, že se zde nacházel lodní člun Franklinovy expedice; přesné spojení s druhým člunem známým z inuitské ústní tradice je však složitější.[4] |
| NgLj-3 | Lokalita McClintockova nálezu člunu z roku 1859 | John Gregory, John Bridgens | Dnes je považována za skutečné místo Hobsonova a McClintockova nálezu člunu. V roce 2013 zde byly zkoumány ostatky nejméně tří osob.[5] |
| NgLj-39 | Samostatný nález lidských ostatků v blízkosti NgLj-1 | — | V roce 2011 byla přibližně 700 m severně od NgLj-1 nalezena stehenní kost, které bylo přiděleno Bordenovo číslo NgLj-39. Kost byla v roce 2016 odebrána pro analýzu DNA a v roce 2018 vrácena zpět.[1] |
| NgLj-8 | Lokalita s materiálem souvisejícím s čluny Franklinovy expedice | — | Společně s lokalitami NgLj-2 a NgLj-3 je důležitá pro studium pozdějšího inuitského získávání, úprav a využívání materiálu z člunů.[6] |
Identifikované ostatky
K roku 2026 bylo pomocí analýzy DNA identifikováno pět mužů Franklinovy expedice, jejichž ostatky pocházejí z oblasti Erebus Bay: John Gregory, James Fitzjames, John Bridgens, William Orren a David Young. Všichni sloužili na HMS Erebus.[1]
Ne všechny nově evidované nebo analyzované ostatky z oblasti jsou zatím spojeny s konkrétním jménem. Lokalita NgLj-39 představuje samostatný nález stehenní kosti severně od NgLj-1; studie z roku 2026 jej zmiňuje jako součást širšího souboru lidských ostatků v okolí NgLj-1.[1]
Tato skutečnost je významná pro interpretaci poslední fáze expedice, ale sama o sobě ještě neumožňuje jednoduchý závěr, že posádky obou lodí postupovaly zcela odděleně. Autoři studie z roku 2026 ji používají jako jeden z argumentů při úvahách o tom, zda čluny nalezené v oblasti Erebus Bay mohly pocházet z Erebu a zda byly taženy především jeho posádkou.[1]
Reinterpretace „boat places“
Starší literatura a mapování spojovaly historické zprávy s konkrétními místy ne vždy přesně. Novější srovnání písemných pramenů, inuitské ústní historie a archeologických nálezů ukazuje, že slavný člun nalezený McClintockovou výpravou roku 1859 odpovídá lokalitě NgLj-3, nikoli NgLj-1.[4]
Lokalita NgLj-2 pravděpodobně rovněž souvisí s lodním člunem Franklinovy expedice a s pozdějšími zprávami z inuitské ústní tradice, ale její přesné ztotožnění s „druhým boat place“ není tak přímočaré. Proto je vhodné rozlišovat mezi historickým popisem nálezu, pozdějším ústním podáním a moderní archeologickou lokalitou.[4]
Inuitské využití materiálu
Archeologické lokality v Erebus Bay nejsou pouze místem opuštěných evropských pozůstatků. Výzkum ukazuje, že Netsilik Inuité materiál z člunů a vybavení Franklinovy expedice nacházeli, odnášeli, upravovali a znovu využívali. Dřevo, kov a další předměty proto představují zároveň materiální stopu Franklinovy expedice i součást inuitského zacházení s dostupnými surovinami v arktickém prostředí.[6]
Související stránky
Externí odkazy
Zdroje a poznámky
- ↑ 1,0 1,1 1,2 1,3 1,4 1,5 Douglas R. Stenton, Stephen Fratpietro, Kaitlyn Gorsalitz & Robert W. Park: DNA identifications of three 1845 Franklin expedition sailors from HMS Erebus. Journal of Archaeological Science: Reports 72, 2026, 105739.
- ↑ Canadian Geographical Names Database: Erebus Bay, key OAFGD.
- ↑ Francis Leopold McClintock: In the Arctic Seas: A Narrative of the Discovery of the Fate of Sir John Franklin and His Companions. 1859, kap. XV.
- ↑ 4,0 4,1 4,2 4,3 Douglas R. Stenton a Robert W. Park: History, Oral History and Archaeology: Reinterpreting the “Boat Places” of Erebus Bay. Arctic 70, č. 2, 2017, s. 203-218.
- ↑ Douglas R. Stenton, Anne Keenleyside a Robert W. Park: The “Boat Place” Burial: New Skeletal Evidence from the 1845 Franklin Expedition. Arctic 68, č. 1, 2015, s. 32-44.
- ↑ 6,0 6,1 Dana Thacher: Salvaging on the Coast of Erebus Bay, King William Island: An Analysis of Inuit Interaction with Material from the Franklin Expedition. Arctic 71, č. 4, 2018, s. 431-443.
